sobota 15. února 2020

Ohlášky 16.února 2020

Dnes je 6.neděle v mezidobí. 

V tomto týdnu si připomínáme:
so: Svátek Stolce svatého apoštola Petra
ne: 7.neděle v mezidobí

Příští neděli bude sbírka Haléř sv. Petra

Hledáme lektory na čtení čtyři při večerní bohoslužbě v sobotu večer, jednoho lektora na čtení při mši svaté v neděli v 11 hod, a jednoho na čtení v neděli večer. 

Ve středu 19.února 2020 bude setkání čtenářů starozákonní knihy Samuel. Čteme pátou a šestou kapitolu. 

V pátek 21.února 2020 bude po večerní mši svaté pravidelný úklid kostela. Budeme vděčni, za každého, kdo přijde pomoct. 

V sobotu 29.února 2020 bude od 10 hod. postní duchovní obnova s o. Ladislavem Štefkem. 

V sobotu 29.února 2020 bude od 19.30 na faře beseda a povídání o cestě do Nepálu s Josefem Kratochvílem.

pátek 14. února 2020

Postní duchovní obnova

V sobotu 29.února 2020 zveme  od 10 hodin na postní duchovní obnovu s P. Ladislavem Štefkem do našeho kostela. Budou dva duchovní impulsy, mše svatá i příležitost k přijetí svátostí smíření nebo duchovního rozhovoru. 

neděle 9. února 2020

Nepál – cesta pod Annapurny

Přijměte pozvání na besedu a povídání o mé cestě do Nepálu. Krátký vhled do historie i současnosti. Jak na nás zapůsobila příroda a obyvatelé. Třítýdenní cestu jsme uskutečnili v pětičlenné partě v říjnu loňského roku. Prošli jsme jeden z nejkrásnějších himálajských treků „Annapurna circuit“, spoustou zemědělských vesniček (dnes již přizpůsobených na davy turistů), kolem klášterů a stúp. Denní namáhavá cesta, zpočátku na prudkém slunci, později v mraze, byla vždy vyvážena nádhernými výhledy. Na rýžová políčka a majestátní vrcholy. Setkání bude v sobotu 29. února 2020 v 19.30 na faře v sále. 
 Josef Kratochvíl

sobota 8. února 2020

Ohlášky 9.února 2020

Dnes je 5.neděle v mezidobí.

V tomto týdnu si připomínáme:
po: Památka sv. Scholastiky, panny
út: Nez. památka Panny Marie Lurdské
ne: 6.neděle v mezidobí 

Dnes bude po mši svaté pro rodiny s dětmi spolčo pro děti. 

Dnes je poslední příležitost přihlásit se na návštěvu hradu Lemberk a baziliky v Jablonném v Podještědí, místa působení svaté Zdislavy. Přihlásit se můžete vzdadu na stolku, nebo napsat mail.

Hledáme lektory na čtení čtyři při večerní bohoslužbě v sobotu večer, jednoho lektora na čtení při mši svaté v neděli v 11 hod, a dva na čtení v neděli večer. 

V úterý 11.února 2020 bude po mši svaté večer setkání ekonomické rady farnosti. 

V sobotu 29.února 2020 bude od 10 hod. postní duchovní obnova s o. Ladislavem Štefkem.

pátek 31. ledna 2020

Nové číslo farního zpravodaje

Vychází nové číslo farního zpravodaje. Můžete si ho vzít vzadu na stolku a nebo se do něj podívat zde.

Z DIVOKÉHO BALKÁNU - ROK MĚ UČILY DĚTI

   V září 2018 jsem se vydala do Bulharska na roční dobrovolnou službu. Většinu času jsem zde trávila ve Staré Zagoře v chudé romské čtvrti, kde působí salesiáni. Většina z nás si pod Bulharskem představí dovolenou u moře nebo krásné hory, ale málokdo se střetl s bulharskou chudobou. Romské čtvrti v Bulharsku jsou oddělené od zbytku města, nachází se na okraji nebo jsou obestavěné zdí. Když vejdete do této čtvrti, je to jako vejít do jiného světa. Hraje hlasitá hudba, lidé tančí na ulicích, projíždí povoz tažený koňmi a řídí ho malý chlapec. Děti si hrají na ulici s odpadky a dospělí posedávají venku na gauči. Velká část lidí si staví domy sami, chudší domy mají jednu místnost, postel a kamna. Lidé se chodí umývat do společných sprch, je to pro ně takový svátek. Salesiáni mezi čtvrtí a zbytkem města staví novou školu a kostel, které by měly být mostem mezi Romy a Bulhary. 
    A proč jsem se vlastně rozhodla jet? Prvním impulsem pro mě byla slova papeže Františka na Světových dnech mládeže v Krakowě v roce 2016. Papež nás vybízel k aktivitě, nebuďte pohovková mládež, buďte vy hybateli tohoto světa. A tak jsem se rozhodla udělat něco dobrého pro tento svět. Nakonec to ale dobro přineslo mně. 
   A co jsem tam vlastně dělala? Kromě doučování dětí jsme s nimi měli hry, kroužky, spolča, tábory. Takovým bonusem ke všemu byl duchovní život, který jsme tam žili spolu se salesiány i dětmi. Každý den jsme tak měli společnou modlitbu i mši svatou. Při doučování jsem často učila i větší děti jen písmena. Úroveň školy v romské čtvrti není dobrá a děti často ani nejsou motivovány tam chodit. S dívkami jsem měla kroužek vaření, kde jsme se učily jednoduchá jídla. Holky se vdávají už od 12 let a často zůstávají doma a starají se o děti a domácnost. Ve vaření holky viděly smysl, na rozdíl od počítání. 
   Abychom děti motivovali k učení, dostávaly za doučování body, za které mohly každý měsíc jezdit na výlet. Děti byly nadšené, někdy to bylo poprvé, co vůbec opustily svou čtvrť. 
   Na salesiánském díle se mi líbilo, že se nestarají jen o děti, ale o celé rodiny. Když dítě vyroste a založí vlastní rodinu, salesiáni ho navštěvují a pomáhají mu se protloukat životem. Ať už dítě skončí s krásnou rodinou a prací, nebo ve vězení, salesiáni jsou stále v kontaktu a pomáhají dál. 
   Během roku se toho událo hodně, zavítal k nám také papež František. Děti se tak podívaly do hlavního města, Sofie. Když kolem projížděl papež, vzala jsem jednoho kluka na záda, aby viděl. Když se papež blížil, začal mi za krkem nadšeně poskakovat a výskat. Já jsem papeže neviděla, ale možná bylo mnohem lepší vidět papeže očima toho kluka než vlastníma. 
   Byla jsem také na romské svatbě, přesněji řečeno nišanu. Romové tam nemají nikoho, kdo by budoucí manžele oddal. Nišan probíhá tak, že budoucí manželé spolu stráví noc a druhý den je oslava na ulici. Novomanželé tancují a do prostěradla vybírají peníze na svůj budoucí život. Aby byla svatba platná, musí být na prostěradle krev, prý se to dneska někdy řeší tím, že zabijí slepici. Romové dávají důraz na čest, proto se dívky vdávají tak brzy, aby se zaručilo, že jsou ještě panny. Svatba je pro Romy důležitá, a přestože jsou chudí, tak svatba je honosná. 
   Přijela jsem učit děti, ale možná, že ony mě toho naučily víc. Jedna holčička vyráběla už asi třetí náušnice. Zeptala jsem se jí, pro koho je má. Pro mámu, řekla. Docela mě to zarazilo. Její máma se o ni nestará a pracuje v cizině. Holčička mi tím přiblížila Boží bezpodmínečnou lásku. Jindy jsem zase s jiným dítětem jela na bruslích, které si děti střídaly. Bála jsem se, abychom nespadly, a tak jsem chtěla zpomalit, ale holčička mi řekla: „Neboj se, Bůh je pořád s náma!“ 
   S dětmi to bylo někdy složité, byly vnitřně zraněné. Najít si cestu do jejich srdce bylo jako najít cestu v bludišti. Ale když jste si tu cestu jednou našli, nemohli jste už vyjít ven. 
Slávka Sychrová

Ohlášky 2.února 2020

Dnes je Svátek Uvedení Páně do chrámu. 

V tomto týdnu si připomínáme:
po: Nez. památka sv. Blažeje, biskupa a mučedníka
st: Památka sv. Agáty, panny a mučednice
čt: Památka sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků
pá: Je první pátek v měsíci. 
ne: 5.neděle v mezidobí 

Dnes večer budou modlitby za náš národ. Začneme je modlitbou růžence v 18.00 hod, bude následovat mše svatá a po ní budou litanie k našim národním ochráncům. 

Dnes vychází nové číslo farního zpravodaje. Může se ho vzít vzadu na stolku a nebo se do něj podívat na webu farnosti. 

Ve středu 5.února 2020 je po mši svaté večer na faře setkání nad 3. a 4. kapitolou starozákonní knihy Samuel. Všichni jsou srdečně zváni. 

Zpovídání před prvním pátkem bude ve čtvrtek od 17.30 do 19.00 hod a v pátek dopoledne od 8.00 do 10.00 hod. a večer od 17.30 do 20.00 hod. 

Adorace na první pátek bude ráno od 8.00 do 10.00 hod. a večer po mši svaté do 20 hod. 

Příští neděli 9.února 2020 budeme při svaté v 9.30 udělovat pomazání nemocných. Přihlásit se můžete vzadu na stolku. 

Příští neděli 9. února 2020 bude po mši svaté pro rodiny s dětmi spolčo pro děti

Chtěli byste navštívit hrad Lemberk a baziliku v Jablonném v Podještědí, místa působení svaté Zdislavy. Napište se, prosím, vzadu na stolku nejpozději do příští neděle 9.února 2020. 

V úterý 11.února 2020 bude po mši svaté večer setkání ekonomické rady farnosti.

čtvrtek 30. ledna 2020

Přijít na chuť modlitbě růžence

  Osvojit si modlitbu růžence není až zas tak úplně jednoduché. Je to modlitba, která přitahuje a zároveň tak trochu odrazuje svou „délkou“ a stálým opakováním dvou nejznámějších modliteb. Je to modlitba, která potřebuje trochu času, než jí přijdeme na chuť. Už od mládí mě růženec zaujal. Dostal jsem ho tehdy k biřmování od otce biskupa Karla Otčenáška. Zajímalo mě, jak se růženec modlí. Občas jsem se ho i pomodlil. Většinou to bylo, když jsem něco hodně potřeboval, třeba udělat maturitní zkoušku.
  S živým růžencem jsem se setkal už doma, kde se ho každé ráno modlili moji rodiče. Zaujala mě jejich vytrvalost. Modlili se ho každé ráno bez ohledu na to, co ten den bylo, a byla to jejich modlitba. Nás děti do modlitby růžence nezapojovali.
   Růženec jsem se modlil i u nás doma v kostele. Začínal jsem s jedním desátkem. Říkal jsem si, že je lepší pomodlit se jeden desátek a myslet na to, než odříkat celý růženec a být myšlenkami úplně jinde. Měl jsem tehdy i diskusi s jedním knězem, zda Pán Bůh dovede všechny ty desátky poskládat dohromady, když já se modlím jen jeden desátek.
   Postupně jsem do modlitby pronikal stále víc a někdy jsem měl i dost času i potřebu o něco delší dobu Pána Boha prosit, a tak růženec byl vždy po ruce. S růžencem se dají dobře naplnit chvíle, které chceme věnovat Bohu.
   Moji školou v modlitbě růžence byla i výzva papeže Františka v říjnu 2018, kdy prosil, abychom se modlili růženec za odrážení útoků ďábla, který chce rozdělit církev. Bylo to tehdy na podzim, kdy se k nám do farnosti přesunuli lidé od kapucínů, kde zrušili ranní bohoslužbu. Bylo mi jasné, že by bylo dobré na papežovu prosbu reagovat i v brzkých hodinách. Po jedné ranní bohoslužbě jsem se zmínil o prosbě papeže, a že si jsem vědom, že ráno není moc času. Každý je rád, že se vypraví do školy a do práce. Mohli bychom se zkusit během tohoto měsíce pomodlit jeden desátek, to by stačilo přijít o deset minut dřív než obvykle. Překvapen jsem byl, že od druhého dne se několik lidí sešlo a začalo modlit nejen jeden desátek, ale dokonce celý růženec. A nešlo na začátku jen o dva tři lidi, jak tomu bylo u modlitby růžence večer, ale okolo deseti. A od té doby se růženec modlí a lidi rádi přicházejí, i přes tu brzkou hodinu. Je to posila i pro mě, když jdu do zpovědnice, anebo potom k oltáři. Moje služba je doprovázena i Vaší modlitbu, za což moc děkuji.
   Ve škole modlitby růžence jsem se dostal do další ročníku s modlitbou živého růžence. Loni v zimě mě zaujalo, kolik lidí je ochotno se za naši farnost modlit desátek živého růžence. Kolikrát jsou to lidé, kteří k nám do farnosti už moc nepřijdou, ale přesto s ní tímto způsobem zůstávají ve spojení.
   Jak už to bývá, když se podaří obsadit všech 20 desátků živého růžence, přijde někdo další, kdo by se chtěl také připojit. To je nová výzva darovat Panně Marii další růži. Těší mě, když vidím, jak mi někdo po delší době napíše, že se rozhodl do modlitby zapojit. Je mi pak jasné, že ví, do čeho jde, a že se do modlitby zapojí s celým srdcem, že nepřichází jen, abychom se pomodlili celý růženec se všemi 20 tajemstvími. Děkuji všem, kteří se za farnost modlí desátek růžence, a těším se, až zas někdo napíše, že by se chtěl zapojit.
o. Petr Polívka

Příběh z Machaly

Rozhodla jsem se navštívit jednu rodinu v romské čtvrti, jinak nazývané Machala. Matka (M) a otec (O) mě vřele přijali. Zaujal mě jejich životní příběh, který může být jistě inspirací nejen pro jejich sousedy ve čtvrti. Jako všichni Romové měli manželé jen neoficiální romskou svatbu. Až po letech mají svůj sňatek i na papíře a nedávno si dokonce udělili svátost manželství v našem kostele. Tady je jejich příběh: 

Jak dlouho už jste spolu?

M: Skoro 20 let.

O: Přesně je to 19 let.

Kde jste se seznámili? 

O: Seznámili jsme se v protestanské církvi, kam jsme oba chodili. Když mi bylo 23 let, řekl mi pastor, že na shromáždění chodí i jedno chudé děvče, a že by bylo ode mě pěkné se s ní skamarádit, protože na tom není zrovna nejlíp. Nějak jsme si padli do oka a poznávali jsme se dál. Tak dva tři týdny jsme spolu chodili a pak se vzali.

M: Mně bylo 14 let, když jsme se poznali. 

Proč jste se nechali pokřtít? 

O: Prostě jsme se tak rozhodli. Já jsem pokřtěný už jako dítě v Pravoslavné církvi. Tady se Romové většinou nedávají pokřtít. Nemají tolik rádi Pravoslavnou a Katolickou církev. Spíš mají rádi Protestanskou a Islám.
M: Za mě osobně to bylo tak, že i já jsem chtěla být pokřtěna, tak jsem se nechala pokřtít. 

A proč církevní sňatek po tolika letech, co už spolu žijete? 

M: Před Bohem je to dobré, taky pro rodinu… ta křesťanská víra. Máme civilní sňatek, to je jako před lidmi. A před Bohem jsme chtěli mít taky. Ten civilní je na papíře a ten církevní před Bohem. Je to potřeba, být jedno před Bohem, až odejdeme na onen svět. 

Můžete říct něco o své rodině, ze které pocházíte?

O: Život byl moc těžký. Proto se snažíme, aby naše děti nezažily to samé. Pocházím z 6 dětí. Matka byla nevzdělaná a měla to doma těžké. Otec dost pil a nemyslel vůbec na rodinu. Byl jsem nejstarší, a tak se počítalo s tím, že budu živit rodinu. Proto jsem přestal chodit do školy…
Byl to těžký život. Maso jsme skoro vůbec nejedli. Moc jsem strádal. Někdy jsme měli i omezený přísun chleba. Pro každého kousek chleba a s tím si musíš vystačit na den. Otec bil matku. Ta jen mlčela. Měli jsme dva pokoje. Vychodil jsem školu do 4 třídy, teď si ji ale dodělávám, jsem teď v 7. třídě. Je mi 41 let a učím se, chápeš to? (smích) No není to lehký, ale co mám dělat. Život je boj, a ne že máš všechno, na co si vzpomeneš. 

M: I já jsem to měla podobně těžký. Matka alkoholička, nutila mě žebrat. Pořád pila, honila mě večer z domu ven, plakala jsem, neměla jsem kam jít. Pila, dělala věci jen pro sebe. Často jsem byla hladová, chodila jsem hladová i do školy, brečela jsem kvůli hladu. 

O: Já taky, ale co s tím naděláš, život jde dál. 

M: Neměla jsem boty, běhala jsem bosá. Matka mě chtěla prodat do manželství za rakiju. Kvůli tomu jsem si pak vzala svého manžela, abych nemusela být prodána. I přes to k ní necítím nenávist, mám ji ráda. Hrála hodně karty. Dostali jsme od města materiál na dům a ona ho prodala, aby mohla hrát a pít. Děkuji Bohu, že jsem poznala svého muže. 

O: Že jsi poznala takového blázna. 

M: Ne blázna. (smích) 

M: Otec zemřel, když jsem byla dítě. Starší sestra se vdávala, když jí bylo 13, mně bylo asi 5, už si to moc nepamatuji. Do školy jsem chodila do 7. třídy. Pak jsem se vdala. Chtěla jsem pryč od matky, aby mě už netýrala. 

A co vaše současná rodina? 

O: Na začátku jsme bydleli všichni v jedné místnosti, my i moji sourozenci. Moji rodiče v druhé místnosti. Když jsem se vracel z práce, bili moji ženu. Bratři i rodiče. Už jsem se o ně nestaral, nekrmil jsem je jako dřív, měl jsem už vlastní rodinu. Utekla, ale já jsem pro ni jel a našel jsem nové bydlení. Často jsme měnili bydliště. Když se narodila první dcera, neměli jsme ani nábytek. Ony byly na posteli a já spal na krabici na zemi. Byl jsem tenkrát nemocný, ale i tak jsem musel chodit do práce. Pak jsem mohl koupit druhou postel a kamna. Žena se starala o děti a já pracoval. Vracel jsem se z práce a řezal jsem dřevo. Když žena onemocněla, staral jsem se po práci o ni a dělal domácí práce. A tak jsme si postupně vybudovali domácnost. Šetřil jsem a pak jsem postavil dům. Byl nezákonný, a tak jsem ho levně prodal. Ten dům brzo zbourají i s dalšími nezákonnými domy. (Pozn.: domy stojí na pozemku města.) Teď žijeme v domě po otci. Postavil jsem tady další patro, taky je nezákonné. Bratři s rodinami žijí pod námi. V jednom dvoře nás žije 7 rodin. 

M: Dohromady máme 4 děti. Nejstarší má skoro 18 let, je vdaná a žije v cizině. Žije si dobře. Druhá dcera nám umřela. Když jí bylo 14 let, vdala se. Něco se tenkrát stalo a přišla policie. Ona se lekla, že jsou z úřadu a že ji dají do děcáku. (Pozn.: stát neuznává romské sňatky a žít ve 14 s mužem je bráno jako zneužívání). Vyděsila se a vzala si nějaké prášky. Stalo se to, přestože jsme se o ni tolik starali. Ona byla divoká, neposlechla nás a vdala se. Třetí dítě má 13 roků, ve škole si vede dobře. Otec Jaroslav ji zapsal do sportovní školy, chodí totiž na gymnastiku. Chodí k vám na učení a hry. Nejmladší má 6 roků, chodí k vám na program pro předškoláky. Chodí do školky. Otcové nám se vším pomáhají, jsou to naši rodinní přátelé. Chodíme k nim do kostela. Jsme jim vděční za to, co pro nás všechno dělají. Otec Jaroslav byl svědek na naší civilní svatbě, kterou jsme nedávno měli. Taky nás připravoval na křest a svatbu. Všichni otcové k nám chodí na návštěvu. 

Přemýšleli jste někdy nad životem v cizině? 

M: Ano, chtěli jsme se přestěhovat do ciziny. 

O: Tam je líp. Ale už nechceme. Otcové si myslí, že je lepší tady zůstat, aby se nedělila rodina. 

Jaké je vaše zaměstnání? 

M: Já žehlím v jedné firmě. 

O: Já jsem hlídač na stavbě nové školy a kostela. 

M: Ne jenom to, ty jsi pracovník otce Jiřího. (smích) 

O: I zedník, zkrátka, co se tam najde. 

Myslíte si, že můžete být příkladem pro další rodiny tady v Machale? Není tu přeci tolik rodin jako je ta vaše. Dost rodin je rozpadlých a rodiče se nestarají tak jako vy… 

M: Ano. Nemůžeme je proměnit, ale můžeme jim být vzorem. Je to těžké, protože Romové tady nemají rádi katolickou církev. Někdy nás lidi tady nechápou. Možná se někdo změní, to závisí na člověku. My mluvíme s přáteli o salesiánech, říkáme jim, ať tam pošlou taky svoje děti. Nabízíme jim svůj názor, oni si to přeberou sami. Asi jsme první rodina tady v Machale, co si udělala církevní sňatek. Žije tady asi 30 tisíc lidí. 

Co vás překvapilo, co pro vás bylo nejsilnější, během církevního obřadu? 

M: Nejvíc mě zaujaly korunky, které nám dali na hlavu (Pozn.: při řeckokatolickém nebo pravoslavném obřadu dostávají novomanželé koruny). Pocit to byl krásný, nikdy na to nezapomenu. 

O: To, že jsme si dávali své „ano“ před Bohem. Nejvíc mě překvapilo to, že mě žena políbila v kostele před lidmi. (smích) 

Co bylo pro vás nejtěžší během přípravy na křest a svatbu? 

O: Pamatovat si slib. 
M: Ano. (smích) 

Jak to chodí mezi Romy v Bulharsku: Dívky se vdávají už od 12 let. Svatby jsou často domluvené mezi rodinami. Existuje i obchod s nevěstami, naštěstí už není tak častý. 
Slávka Sychrová

Modlitby za náš národ

Všechny události, které se dějí v naší společnosti, mají vždy společného původce – člověka. Člověk už to mnohokrát v dějinách zkoušel bez Boha, který by měl být základem naší společnosti a našeho života. Měl by být základem všeho, co děláme a o co se pokoušíme. A stále znovu zakoušíme, že tomu tak není, vždycky se najde někdo, kdo Ho chce vyšoupnout z jeho místa. 
Z této zkušenosti vychází i nová celonárodní iniciativa modliteb za národ. Nemá jít o nějaké nařízení shůry od biskupů, kněží a nemá jít ani jen o čistě soukromou iniciativu věřících zespodu. Přání je, aby šlo o oboustrannou iniciativu. V naší farnosti jsme už udělali dobrou zkušenost s adorací za náš národ před volbami a také i s modlitbou růžence za obnovení mariánského sloupu v Praze. Chtěli bychom se vždycky jednou za měsíc modlit za náš národ. Nejprve modlitbou růžence před bohoslužbou a potom i při ní. 
Chtěli bychom i čerpat ze zkušeností a bohatství našich národních patronů. Po mši by pak mohla následovat adorace s litaniemi k našim českým národním ochráncům a zakončit bychom mohli svatováclavským chorálem. 
První modlitba za národ se konala 3. ledna 2020, kdy jsme prosili o jeho sjednocení ve všech směrech a rovinách a na pomoc jsme si vzali sv. Jana Nepomuka Neumana, kterému o sjednocování lidí dost šlo. Další modlitby se budou konat 2. února a 3. března 2020 a začneme pokaždé modlitbou růžence v 18.00 hod. a budeme pokračovat mši svatou a zakončíme adorací s litaniemi k našim národním ochráncům. 
o. Petr Polívka