V neděli ráno nás probudila zvučná píseň a my vyběhli na rozcvičku do ranní rosy. Pak úklid, hygiena, snídaně. V 9:00 jsme šli do místního kostela na mši, kterou sloužil otec Petr. Pak už nás očekával Noe se svými úkoly. Nejdřív si každá družina postavila archu z papírových ruliček a krabiček, potom do ní hledala zvířata. Večer jsme obě archy spustili na vodu. Obě plavidla byly plavby schopné, tedy alespoň na pár minut. Noe nás naučil vytrvalosti a obdaroval nás izraelkou ve tvaru archy. Po večeři nás čekalo překvapení – první židovský obchůdek. Každý, kdo měl nějaké šekely, si mohl nakoupit nějakou mlsotu, např. popcorn.
V pondělí jsme se potkali s Abrahámem, který nás učil poslušnosti. Děti se proměnily ve slepé ovce, které musí následovat hlas svého ovčáka, aby našly ohradu. Odpoledne jsme se šli osvěžit do nedalekého rybníka.
Úterý proběhlo pod velením Davida, který nás měl naučit mazanosti. Dopoledne malí izraelité plnili úkoly na louce a v lese. A přestože pršelo, všichni došli do cíle. Pak na děti čekal zápas s medvědem (přetahování). Nejvíc se jim ale líbil souboj s Goliášem, protože se mohly trefovat míčky přímo do Goliáše, kterého ztělesnil Pepa. V poslední hře museli všichni prokázat svou mazanost a obelstít Saula. Úkolem všech dětí bylo posbírat z blízkosti Saula drobné předměty tak, aby si toho Saul nevšiml. Večer jsme se zúčastnili mše svaté v kostele.

Ve středu jsme vyrazili na výlet s Jonášem. Sotva jsme vyšli, potkali jsme zdejšího farníka, který nás pozval na návštěvu svého stavení. Ukázal nám své dva koně, psa Luckyho a poštolku. Na rozloučenou nám věnoval několik rajčat a ještě nás kus cesty doprovodil. Příběh z Jonášova života nás poučil o tom, jak být spravedliví a dnešní výlet nás zase naučil, že i cesta může být cíl. Přestože se nám výlet nečekaně prodloužil, nepropadli jsme zoufalství. V závěru cesty se ukázalo, že některým z nás ještě zbývají síly i na závěrečný běh. Zpět na faru jsme došli až navečer, a výlet jsme ukončili společnou bohoslužbou v zahradě. Po večeři měly děti možnost utratit další šekely v židovské kavárničce.
Ve středu jsme vyrazili na výlet s Jonášem. Sotva jsme vyšli, potkali jsme zdejšího farníka, který nás pozval na návštěvu svého stavení. Ukázal nám své dva koně, psa Luckyho a poštolku. Na rozloučenou nám věnoval několik rajčat a ještě nás kus cesty doprovodil. Příběh z Jonášova života nás poučil o tom, jak být spravedliví a dnešní výlet nás zase naučil, že i cesta může být cíl. Přestože se nám výlet nečekaně prodloužil, nepropadli jsme zoufalství. V závěru cesty se ukázalo, že některým z nás ještě zbývají síly i na závěrečný běh. Zpět na faru jsme došli až navečer, a výlet jsme ukončili společnou bohoslužbou v zahradě. Po večeři měly děti možnost utratit další šekely v židovské kavárničce.
Pak jsme šli zpět na faru, kde na nás místo obvyklé večeře čekala izraelská restaurace. Děti se usadily ke čtyřem stolům, na každém z nich byl jídelní lístek. Polovina jídel byla zadarmo (to byl dar od tzv. izraelské rady), ostatní bylo možné koupit za nastřádané šekely. Nabídka byla velmi pestrá (krupičná kaše, palačinky, pudink, buchty,….) a obsluha z řad vedoucích a kuchařů měla co dělat, aby uspokojila náročnou klientelu. Po večeři následovala krátká zdravotní procházka a nakonec vyhlášení vítězů, rozdávání diplomů a odměn. Do cíle cesty – Jeruzaléma - došli všichni. Jožkogang měl ale přece jenom o nějaký ten bodík navíc, takže jeho členové měli právo jít si pro odměny jako první.

Žádné komentáře:
Okomentovat