V první polovině adventu zaujímá významné místo 8. prosinec, slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie, patrocinium našeho farního kostela. Je pravda, že jej slavíme každý rok, ale proslýchalo se, že letos to bude něco zvláštního, mimořádného. Na zvědavé dotazy odpovídal pan farář jen slovy "nechte se překvapit". To jenom naše dohady a úvahy znásobilo.
Na druhou neděli adventní byla slavnostně posvěcena a otevřena farní kavárna. Bylo to velmi pěkné a srdečné. Nezastíní to svátek, který letos připadal na pondělí? Konečně nastal očekávaný den 8. prosince. Když jsem přišla ke kostelu, byla již tma a svítila světla, také okna kostela byla osvětlena. Vtom se rozezněly na věži kostela zvony, které zvaly a vítaly příchozí. Nádhera! Vcházím do kostela a hned zůstanu stát. Chrámová loď je osvětlena, oči však přitahuje pohled na hlavní oltář. Svíce hořely na obětním stole, na adventním věnci. Vedle ambonu byl reflektorem ozářený nevelký obraz, detail z oltářního obrazu Panny Marie, který jakoby sám vyzařoval světlo. A krásné květiny. Vše vytvářelo slavnostní atmosféru. Pak presbytář zaplnili akolyté a kněží, schönstattští patres, v nebývalém počtu. Obřady svátku zahájil průvod kolem chrámové lodi za zvuku varhan, v čele kříž, v rukou rozsvícené svíce. Potom jsem spolu s ostatními prožívala oběť mše svaté ke cti Neposkvrněného Početí Panny Marie, mé patronky. Cítila jsem spolu s ostatními vědomí, že jsme součástí jednoho farního společenství, které je pod ochranou největší světice. V průběhu mše svaté jsem si uvědomila krásu liturgie, kde každé gesto, pokleknutí, použití kadidla má svůj účel a význam. A to vše doprovázela pečlivě připravena hudba varhan, houslové sólo a zpěv. Bylo to krásné a nechtělo se mi věřit, že už vše končí.
Patrocinium (Jmeniny) kostela 8.12.2014
Žádné komentáře:
Okomentovat