Mít děti je opravdu požehnání a velký dar od Boha. Právě v blízkosti maličkého a bezbranného tvora člověk cítí zázračnost stvoření a také velkou odpovědnost. Jak se o děti starat tak, aby z nich vyrostli dobří lidé - zdraví, obětaví a společenští, kteří mají radost ze života a dokážou se o sebe postarat? Ono toho „všeho dobrého“, co člověk chce pro svoje děti je ještě mnohem víc… Ale začíná se vlastně velice prostě - doma ve své rodině. A pak v blízkém okolí, kde máme své přátele a děti mají zase ty své.
A my, maminky z farnosti, jsme chtěly vytvořit místo, kde se můžou přátelit maminky i děti. Společně se pomodlit, zazpívat, nechat děti hrát samotné, ale přitom být nablízku a pomoci, když si dítě se sebou samým nebo s druhým malým kamarádem neví rady. Vlastně ještě přesněji, nejsme jen pro maminky, ale i pro babičky s dětmi nebo tatínky s dětmi nebo dědečky s dětmi, prostě pro toho, kdo chce s malým dítětem přijít a žít s ním farní společenství. Zní to trochu jako klišé, ale z vlastní zkušenosti vím, že není snadné najít prostředí, kde by lidé byli otevření a přijímali všechny i s jejich chybami nebo odlišným světonázorem. A právě této otevřenosti i přijetí si velice cením. A mám radost, když můžeme s dětmi být ve společnosti jiných věřících rodin. Maminky si trochu oddechnou a popovídají o svých radostech i strastech a děti se trochu okoukají - a třeba zjistí, že při nedělní mši svaté nejsou v kostele jen cizí lidé, ale že jsme společenství, kde máme přátele; že setkání s Bohem neprobíhá jen v našich srdcích, ale i skrze naše blízké a bližní a že v kostele jich je takových spousta.
Scházíme se ve středu v 9 hodin na faře – maminky a děti, které jsou ještě s maminkou doma a nechodí do školky (nebo chodí i do školky, ale středu dopoledne si nechají volno na setkání na faře, jako to máme my). Děti si pohrají, zazpívají, trochu něco posvačíme a pomodlíme se s dětmi po jejich (písničkou nebo krátkou modlitbou) a s maminkami breviář. Pokud máte chuť, určitě přijďte.
Lenka Obrtlíková
Žádné komentáře:
Okomentovat