úterý 30. října 2018

Misie nablízko ve farnosti

   Milí farníci! Chtěl bych se s Vámi podělit o jedno mé pozorování. Všiml jsem si, že u nás ve farnosti máme spousty obětavých lidí, kteří by rádi organizovali (poutě, kavárny, biblické hodiny, koncerty,...). Zpočátku jsem si říkal, zkusíme to a uvidíme. Zjistil jsem, že zahajovacích organizátorů by bylo dost, ale s účastníky to už tak slavné nebylo. Hodně lidí přijde, když se s něčím začíná, ale pak se velmi rychle vytratí. Zůstanou pouze ti, kterým na tom opravdu záleží, a jsou ochotni pro naše farní společenství, něco obětovat, investovat něco do něho.
   Daří se to mezi dětmi, které se u nás scházejí k hodinám náboženství, na spolču pro děti a i na spolčo výletu. Žasnu, kolik jsou rodiče i děti ochotni do těchto setkání dát svého času i energie. Jsme vděčný za animátorky i katechetky, které mi s tím pomáhají, ale je to dřina. Znamená to hodinu týdně, nebo i víc darovat těmto dětem. A takových lidí tu už tolik není. 
   Daří se to v chrámovém sboru, kde se naši zpěváci týden co týden scházejí k pravidelným zkouškám. Jsem vděčný za sbormistrovou, která přinesla do sboru elán i za všechny zpěváky, kteří vytvářejí takové společenství. A i tady bychom potřebovali více takových nadšených lidí, kteří budou ochotni týden, co se týden darovat svůj hlas k Boží oslavě. 
   Daří se to čtenářům Bible, kteří dvakrát do roka věnují osm středečních večerů ke sdílení svých objevů v knize knih. Jsme vděčný za odborného asistenta, který připravuje výklad jednotlivých kapitol i za všechny, kdo se těchto setkání aktivně účastní a také tady máme ještě volná místa. 
Daří se  to obětavým farníkům, kteří zajišťují pravidelný úklid fary a kostela. Zpočátku to vypadalo, že něco takého možné není a teď se mi zdá, že máme také jádro obětavých lidí a další se k nim čas od času přidají. I toto jádro by bylo dobré ještě posílit. 
   Daří se to obětavým varhaníkům, kteří jeden den až dva dny v týdnu věnují hrání při bohoslužbách. Skoro až zázrakem se nám podařilo pokrýt každodenní bohoslužby a jsem rád za elán a radost, se kterou se této službě věnují. Jde většinou o mladé lidi, kteří zde v Brně studují/pracují. I zde stále hledáme stále další šikovné varhaníky. 
   Daří se to kostelníkům, kteří denně věnují svůj čas a své síly k přípravě jednotlivých bohoslužeb. Dělají to rádi a s velkým nasazením, a i zde bychom potřebovali ještě někoho dalšího, kdo by se tomu pravidelně jeden den v týdnu věnoval. 
   Daří se ministrantům a akolytům, kteří pomáhají při slavení bohoslužeb. Jsem rád za každého ministranta, akolytu, který se věnuje této službě. 
   Daří se to aranžérkám květin, které se den co den věnují výzdobě našeho kostela. Jsem za ně vděčný a i zde by nemuselo být špatné mít někoho navíc. 
   Daří se to farníkům z Mariiny legii, kteří se týden co týden scházejí ke společnému setkání. 
   Daří se to lidem, co se před bohoslužbou věnují modlitbě růžence. Připravují tak naše srdce na naše setkání s naším Pánem v Božím slově a eucharistii. Málokdy se stane, že se před bohoslužbou nemodlí růženec. Jsme věčný i za každého, kdo přijde dřív a přidá se. 
   Daří se rozdávat čtení před bohoslužbami. Cením si odvahy oslovovat příchozí a i jejich ochoty spontánně se zapojit. Možná by stálo za to mít pravidelné čtenáře - lektory, kteří by si jednotlivá čtení mezi sebe rozdělili a vytvořili skupinku lektorů, pro kterou by šlo čas od času udělat něco, aby chuť a radost z přednášení Božího slova nevyprchala. 
   Daří se maminkám setkávat na faře, kdy si nejen s dětmi něco zahrají, ale i popovídají a pomodlí modlitbu breviáře. Jsem vděčný za pár maminek, co se tu scházejí a možná by jich také mohlo být víc. 
   Nevím, jestli výčet je úplný, ale o to snad ani nejde. Víc mi jde o to, jak to udělat, aby to všechno mělo budoucnost nejen na pár týdnů, ale i na několik roků. 
Nejvíc toto očekávání vnímám u dětí, kdy rodiče touží po tom, aby se dětem v kostele líbilo a rádi se tam vracely. Potěší mě, když rodiče mluví o tom, že počítají se spolčem, s náboženstvím i s tábory i na několik let. S druhé strany mě zaměstnává, jak to na těch několik let pokrýt, zajistit.
   Je jistě fajn uspořádat školení pro lektory, pokud se najde dostatek lidí ochotných tuto službu výhledově převzít i na delší dobu. Je to fajn když si mladí dělají animátorské kurzy, do kterých investují dva roky svého života, ptám se, kolik času by potom bylo smysluplné, aby věnovali animátorské službě: rok, dva. Mají-li se plně těmto dětem rok, dva věnovat, tak to asi také není úplně ideální, když si přitom ještě dodělávají animátorský kurz. U Salesiánů mají misijní dobrovolnicí nejprve roční přípravu a pak věnují celý rok/měsíc od rána do večera službě nejchudším a nejpotřebnějším.
   Je to sice už starší slogan "Nevaž se, odvaž se!", který v naší společnosti zlidověl a je velmi populární. Volnost a nevázanost vůči nikomu a ničemu se zdá být absolutní hodnotou, ale dá se s tímto postojem něco trvalého budovat? Kdo převezme zodpovědnost, když se nikdo nebude dlouhodobě k ničemu zavazovat a kdo ponese následky takového jednání?
Zdá se mi, že i ve farnosti potřebujeme dobrovolníky/misionáře - malé i velké, mladé i seniory: animátorky, katechetky, lektory, akolyty, zpěváky, aranžérky, varhaníky, údržbáře, kostelníky, kosmetičky nejen podlahových krytin. I toto jsou misijní oblasti, misie nablízko.
 o. Petr Polívka

Žádné komentáře: