Daří se to mezi dětmi, které se u nás scházejí k hodinám náboženství, na spolču pro děti a i na spolčo výletu. Žasnu, kolik jsou rodiče i děti ochotni do těchto setkání dát svého času i energie. Jsme vděčný za animátorky i katechetky, které mi s tím pomáhají, ale je to dřina. Znamená to hodinu týdně, nebo i víc darovat těmto dětem. A takových lidí tu už tolik není.
Daří se to v chrámovém sboru, kde se naši zpěváci týden co týden scházejí k pravidelným zkouškám. Jsem vděčný za sbormistrovou, která přinesla do sboru elán i za všechny zpěváky, kteří vytvářejí takové společenství. A i tady bychom potřebovali více takových nadšených lidí, kteří budou ochotni týden, co se týden darovat svůj hlas k Boží oslavě.
Daří se to čtenářům Bible, kteří dvakrát do roka věnují osm středečních večerů ke sdílení svých objevů v knize knih. Jsme vděčný za odborného asistenta, který připravuje výklad jednotlivých kapitol i za všechny, kdo se těchto setkání aktivně účastní a také tady máme ještě volná místa.
Daří se to obětavým farníkům, kteří zajišťují pravidelný úklid fary a kostela. Zpočátku to vypadalo, že něco takého možné není a teď se mi zdá, že máme také jádro obětavých lidí a další se k nim čas od času přidají. I toto jádro by bylo dobré ještě posílit.
Daří se to obětavým varhaníkům, kteří jeden den až dva dny v týdnu věnují hrání při bohoslužbách. Skoro až zázrakem se nám podařilo pokrýt každodenní bohoslužby a jsem rád za elán a radost, se kterou se této službě věnují. Jde většinou o mladé lidi, kteří zde v Brně studují/pracují. I zde stále hledáme stále další šikovné varhaníky.
Daří se to kostelníkům, kteří denně věnují svůj čas a své síly k přípravě jednotlivých bohoslužeb. Dělají to rádi a s velkým nasazením, a i zde bychom potřebovali ještě někoho dalšího, kdo by se tomu pravidelně jeden den v týdnu věnoval.
Daří se ministrantům a akolytům, kteří pomáhají při slavení bohoslužeb. Jsem rád za každého ministranta, akolytu, který se věnuje této službě.
Daří se to farníkům z Mariiny legii, kteří se týden co týden scházejí ke společnému setkání.
Daří se to lidem, co se před bohoslužbou věnují modlitbě růžence. Připravují tak naše srdce na naše setkání s naším Pánem v Božím slově a eucharistii. Málokdy se stane, že se před bohoslužbou nemodlí růženec. Jsme věčný i za každého, kdo přijde dřív a přidá se.
Daří se rozdávat čtení před bohoslužbami. Cením si odvahy oslovovat příchozí a i jejich ochoty spontánně se zapojit. Možná by stálo za to mít pravidelné čtenáře - lektory, kteří by si jednotlivá čtení mezi sebe rozdělili a vytvořili skupinku lektorů, pro kterou by šlo čas od času udělat něco, aby chuť a radost z přednášení Božího slova nevyprchala.
Daří se maminkám setkávat na faře, kdy si nejen s dětmi něco zahrají, ale i popovídají a pomodlí modlitbu breviáře. Jsem vděčný za pár maminek, co se tu scházejí a možná by jich také mohlo být víc.
Nevím, jestli výčet je úplný, ale o to snad ani nejde. Víc mi jde o to, jak to udělat, aby to všechno mělo budoucnost nejen na pár týdnů, ale i na několik roků.
Nejvíc toto očekávání vnímám u dětí, kdy rodiče touží po tom, aby se dětem v kostele líbilo a rádi se tam vracely. Potěší mě, když rodiče mluví o tom, že počítají se spolčem, s náboženstvím i s tábory i na několik let. S druhé strany mě zaměstnává, jak to na těch několik let pokrýt, zajistit.
Je jistě fajn uspořádat školení pro lektory, pokud se najde dostatek lidí ochotných tuto službu výhledově převzít i na delší dobu. Je to fajn když si mladí dělají animátorské kurzy, do kterých investují dva roky svého života, ptám se, kolik času by potom bylo smysluplné, aby věnovali animátorské službě: rok, dva. Mají-li se plně těmto dětem rok, dva věnovat, tak to asi také není úplně ideální, když si přitom ještě dodělávají animátorský kurz. U Salesiánů mají misijní dobrovolnicí nejprve roční přípravu a pak věnují celý rok/měsíc od rána do večera službě nejchudším a nejpotřebnějším.
Je to sice už starší slogan "Nevaž se, odvaž se!", který v naší společnosti zlidověl a je velmi populární. Volnost a nevázanost vůči nikomu a ničemu se zdá být absolutní hodnotou, ale dá se s tímto postojem něco trvalého budovat? Kdo převezme zodpovědnost, když se nikdo nebude dlouhodobě k ničemu zavazovat a kdo ponese následky takového jednání?
Zdá se mi, že i ve farnosti potřebujeme dobrovolníky/misionáře - malé i velké, mladé i seniory: animátorky, katechetky, lektory, akolyty, zpěváky, aranžérky, varhaníky, údržbáře, kostelníky, kosmetičky nejen podlahových krytin. I toto jsou misijní oblasti, misie nablízko.
o. Petr Polívka
Žádné komentáře:
Okomentovat