„Církev žije z Eucharistie“ (sv. Jan Pavel II). Eucharistická oběť se „děje“ při
liturgii mše svaté, která je především Bohoslužbou, ale také službou společenství věřících a zejména těm, kdo jsou na mši svaté (pokud možno pozorně...) přítomni. Od liturgické reformy po 2. Vatikánském koncilu mají i laici dříve nebývalou možnost podílet se na bohoslužbě i tím, že se ujmou některých liturgických úkonů a služeb.
Nedílnou součástí liturgie mše svaté je čtení, a to nejen z evangelia (vyhrazené běžně biskupovi, knězi, jáhnovi), ale také čtení (v neděli 2, ve všední
den 1) ze Starého a Nového zákona. Je nanejvýš vhodné, dobré a žádoucí, aby
co největší počet věřících využil tohoto velkého obdarování a četby liturgických
čtení – jako služby Bohu a také všem, kdo jsou na mši svaté přítomni – se aktivně zúčastnil. Každý ať dle svých možností v maximální míře využije svého daru hlasu a
řeči a je-li to jen trochu možné, tak se do liturgických čtení při mši svaté zapojí!
Stačí se zapsat do tabulky v rubrice „Chci číst“ na stránkách farnosti
www.farnostkrenova.cz nebo přímo na
webu.
Je vhodné se s textem, který se bude číst, předem seznámit, aby četba byla
pokud možno zřetelná, srozumitelná a také důstojná.
Podobně je možné a vhodné připojit se k přípravě darů pro eucharistickou
oběť. Je to jednak připomínkou toho, že věřící v prvotní církvi přinášeli nejen
dary k vlastnímu slavení bohoslužby (chléb a víno), ale i jiné dary určené pro
chudé a potřebné. Tento úkon má i osobní charakter: je symbolickým přinesením
všech vlastních a osobních těžkostí, nedostatků, ale i úspěchů a díků na oltář
k proměnění. V současné liturgii je tento hluboce symbolický obřad uskutečňován přinesením darů (většinou hostií, vína a vody) před obětováním.
Už ze symboliky tohoto obřadu je zřejmé, že je velmi vhodné a žádoucí,
aby dary přinášeli věřící, kteří jsou na mši svaté přítomni. I do této služby je tedy
nejen možné, ale i potřebné a dobré se zapojit! Je bohulibým zvykem, když dary
přinášejí ti, kteří mají nějaký vztah k úmyslu, na který je mše svatá sloužena
(např. příbuzní nemocných či zemřelých, za které je obětována mše svatá), ale
může to být kdokoliv. Není dobře, když se na poslední chvíli musí někdo „obětovat“ a dary přinést…
Eliška a Miloslav Trmačovi
Žádné komentáře:
Okomentovat