Farní pouť „Střípky z mozaiky života sv. Zdislavy“

V sobotu 20. září nastal den naší dlouho očekávané farní poutě. Předpověď počasí hrozila odpoledními dešti a bouřkami, přesto byla nálada ve vlaku dost veselá. Bylo nás tolik, že jsme s přehledem zabrali celý vagón. Doprovázeli nás dva naši kněží – otec Petr a otec Zdeněk. Bujará nálada farních poutníků nepolevila, ani když okna vlaku zastřela hustá mlha. Po výstupu na nádraží v Ořechově jsme vytvořili společně opravdu velký komunitní kruh, ve kterém jsme začali pouť modlitbou a požehnáním. Svatá hora je mimořádné místo. Pojmenování „Svatá“ pochází s největší pravděpodobností z dob cyrilometodějských misií. Snad právě odtud ponejprv v tomto kraji zaznělo slovo Boží z úst věrozvěstů nebo jejich učedníků. Je to zároveň poutní místo spojené se svatou Zdislavou, nacházející se mezi obcemi Kadolec, Heřmanov a Ořechov. Svatá Zdislava, která se narodila v nedalekém Křižanově a měla ráda přírodu a poustevničení, se sem ráda a často chodívala modlit. Pouť jsme proto obětovali za rodiny a zvlášť za naši farní rodinu. Putováním nás provázely „Střípky z mozaiky života svaté Zdislavy“. Bylo to deset zastavení v průběhu cesty, při nichž jsme mohli nahlédnout do některých okamžiků života této světice, zahrát si tematické hry, zasoutěžit si, něco si vyzkoušet nebo si vytvořit. Polední modlitbu pak při zvukové kulise šumějícího lesa vedl opět otec Zdeněk. To už sluníčko naplno svítilo a hřálo.

Mladší poutníky nejvíce bavilo přenášení nemocných, honička se šátky (uzdravování), vedení nevidomých (prohlédnutí slepých), společná šňůra všech se zavázanýma očima (zde jsme v délce a počtu udělali určitě rekord), sbírání bylinek a míchání lektvarů, hledání šperkovnice paní Zdislavy z Lemberka (zřeknutí se všech ozdob krášlících hradní paní), chůze nerozdělitelných (manželství), hledání členů rodiny, ze které sv. Zdislava pocházela. Téměř všichni poutníci (bez rozdílu věku) si vyzkoušeli chůzi nevidomých, hod špejlí (stavba kostela a špitálu) a zahánění strachu. Kousek pod vrcholem si každý vytvořili z větví svůj kříž, do kterého si promítl své bolesti, problémy, obavy, nejistoty, smutky a strachy. Všechno to těžké jsme po vzoru sv. Zdislavy přinesli na vrchol, kde nám při mši svaté otec Petr naše kříže požehnal a mohli jsme je symbolicky vložit do Božích rukou a Jeho vůle.
Tato bohoslužba (sloužená otcem Petrem a otcem Zdeňkem) na vrcholu Svaté hory, kde se nachází působivý altánek se sochou sv. Zdislavy, se stala pro nás největším a nezapomenutelným prožitkem. Bylo nás více, protože se přidali další farníci, kteří přišli od aut z Kadolce. I při zpáteční cestě nám počasí přálo a mohli jsme se sytit kouzlem vysočinské krajiny. První kapky deště nás zastihly až těsně před nástupem do večerního vlaku. Ale to už jsme byli v bezpečí. Bohu díky! Všude dokola totiž hustě pršelo. Vlak si to mířil nezadržitelně k Brnu a vagón našich farních poutníků byl nejhlučnější a nejveselejší z celé soupravy.

Fotografie z poutě

Momentky z poutě

Svatá hora z různých úhlů

Co ještě neuniklo našim kamerám:-)

Předchozí farní pouť