Na sraz na Staré Osadě nás dorazilo tolik, že pro nás byl přistaven posilový spoj, který jel přímo do Jedovnic bez mezizastávek, a do kterého se i tak připletlo několik civilistů, kteří pak řešili, proč jim autobus nestaví tam, kde očekávají. Naštěstí si to pak s řidičem domluvili, a tak snad nikdo nezabloudil.
Dojeli jsme do Jedovnic, kde jsme ale zjistili, že část lidí ještě nedorazila, a tak někteří čekali a zbytek vyrážel napřed. Po mírných komplikacích jsme se ale všichni sešli za Jedovnicemi a vyrazili směr Senetářov. Bylo nás cca 50 a jeden pes.
První zastávku jsme měli u vysílače v Kotvrdovicích, kde jsme nastudovali historii z místní naučné cedule a kde se rozhodlo, že máme dost času, a tak půjdeme delší, ale o to krásnější cestou lesem, kde jsme pak naší hromadnou výpravou lehce šokovali místní dřevorubce.
Po příchodu do Senetářova jsme navštívili nejprve místní selské stavení upravené na muzeum. Zde jsme nahlédli do života našich předků a prohlédli si různé zemědělské stroje z širého okolí. Dále byla součástí výstava o perleťářství (výroba perleťových knoflíků), toto řemeslo bylo v této oblasti v 19. století rozšířené.
Načež jsme již zamířili do kostela na mši. Zdejší kostel sv. Josefa patří k moderním, dostavěn byl v roce 1971. Po samotné mši pak byl poutavý výklad o tom, jak se kostel navzdory komunistům stavěl a symbolice jednotlivých dekorací v kostele. Výklad všechny natolik zaujal, že bylo třeba volat do restaurace v Jedovnicích, že na oběd dorazíme s půlhodinovým zpožděním. I tak ale bylo třeba spěchat, a tak jsme se zrychleným přesunem přemístili do Jedovnic, kde jsme si vychutnali zasloužený oběd. Následovala pak ještě prohlídka místního kostela a pak už hurá domů.
Jan Šipr
Září 2024 