ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Aktuality

Ilustrace
25. 12. 2014
Zajímavý rozhovor u jesliček - dárek farnosti pro Ježíše
Milí farníci! Při půlnoční mši sv. jsme položili k jesličkám prázdnou krabici, která nám připomíná vánoční dárek. Může se stát dárkem naší farnosti pro Ježíše. Během celé vánoční doby do ní můžete vhazovat, co je v našem životě nedostatečné, rozbité a zlé. Napsat to můžete na lístky, které máte položené v lavicích a u jesliček. Krabici položíme na Svátek Křtu Páně (tj. druhou lednovou neděli) na oltář a bude prosit Pána, aby tyto naše dary proměnil. Pár slov z promluvy... "U Betléma jsem zaslechl takový zajímavý rozhovor mezi jedním chlapcem a Dítětem v jeslích. Dítě v jeslích říká chlapci: "Rádo bych od tebe dostalo tři dárky." Chlapec dlouho přemýšlí. Nabízí mu svou novou teplou zimní bundu, skvělé lyže i kolečkové brusle, které o letošních Vánocích dostal od svých rodičů. Dítě v jeslích ho však rychle odbude: "To nechci, to nepotřebuji. Chtělo bych něco jiného!" Chlapec dál usilovně přemýšlí. Po chvíli zaslechne, jak Dítě v jeslích potichu šeptá: "Daruj mi svůj poslední sloh z němčiny." Chlapec se poleká. "Pod ten pan učitel napsal pětku, nedostatečné. "Právě proto ho chci, doneseš mi vždycky všechno, pod čím je nedostatečné?" "Rád", říká chlapec. Po chvíli Dítě v jeslích pokračuje: "Chtělo bych i tvůj hrnek na mléko!"- "Ale ten jsem přece rozbil!" - "Přineseš mi vždycky všechno, co se ve tvém životě rozbilo?, ptá se Dítě v jeslích. A potom hned prozrazuje i své třetí přání: Přineseš mi ještě i odpověď, kterou jsi dal mamince, když se tě na ten hrníček ptala?." Chlapec se dal do hořkého pláče a vzlykal: "Já jsem přece mamince lhal. Rozbil jsem ho schválně." - "Ano, přines mi pokaždé své lži, svůj vzdor, všechno zlé, co jsi udělal, abych ti mohlo pomoci a odpustit ti, abych tě mohlo uzdravit a změnit tě." Vtom si chlapec uvědomí, proč se Bůh stal člověkem, proč se narodil jako náš Zachránce, Vykupitel. Chce proměnit a uzdravit všechno nedostatečné, rozbité a zlé."
Ilustrace
12. 12. 2014
Bez poskvrny počatá
Mám před sebou fotografii obrazu na hlavním oltáři v našem kostele. Asi každý z vás by ji dovedl popsat i se zavřenýma očima: Panna Maria v bílém rouchu s rozpaženýma rukama, klečící patroni města sv. Petr a sv. Pavel a dole panorama města Brna.  V letech 1910-1913 namaloval tento obraz pro nový kostel na Křenové ulici malíř H. F. Wacha. Obraz a jeho poslání jsou tak výmluvné, že nepotřebují žádný komentář. Sto let už promlouvá k návštěvníkům kostela o svatosti Panny Marie, počaté bez poskvrny. Připomíná mi to umělecká díla náboženského obsahu, která v dávných dobách, kdy lidé neuměli číst a psát, názorně přibližovala pravdy víry.  Papež Benedikt XVI. přisuzuje umění velkou moc. Řekl v jedné své katechezi, že obrazy, které se rodí z víry a víru vyjadřují, jsou skutečnou cestou k Bohu, nejvyšší Kráse. A jindy řekl, že v Neposkvrněné Panně Marii rozjímáme odlesk Krásy, která je spásou světa.  V dějinách výtvarného umění zaujímají obrazy znázorňující Pannu Marii významnou kapitolu. Byly totiž příležitostí k vytvoření ideálu ženy a ženské krásy a my i dnes stojíme v úžasu nad díly Raffaela, Murilla a dalších mistrů. Jsem přesvědčen, že i autor oltářního obrazu Wacha se snažil ztvárnit svou představu o Panně Marii co nejdokonaleji.  Proč o tom píšu? My jsme na svůj kostel hrdí a máme jej rádi. Pan farář chce zvýšit jeho známost a požádal mě o výtvarnou spolupráci na připravované publikaci. Váhal jsem s ohledem na svůj věk, ale odmítnout jsem nemohl, sám jsem Panně Marii velmi zavázán. Provedl jsem kopii hlavy Panny Marie podle Wachova obrazu. Na originále je tvář svaté Panny hodně vysoko a divákovi vzdálená. Snažil jsem se ji tou kopií přiblížit, abychom mohli číst ve výrazu její tváře, v pohledu jejích očí. Přál bych si, aby i po sto letech ten obraz oslovoval nás, ctitele mariánské. Aby nám připomínal, že ta, která se pasačce Bernadetě představila jako Neposkvrněné Početí, je stále s námi jako nedostižný vzor a současně jako mocná průvodkyně a pomocnice na naší cestě k Bohu.
Ilustrace
12. 12. 2014
Jak jsme letos oslavili patrocinium našeho kostela
Mám ráda církevní rok, který nám přináší zpestření všedního života. Každé období, každý velký svátek má svůj charakter, svoji poezii. A připomíná nám, že je tu ještě něco jiného než naše každodenní starosti a práce.  V první polovině adventu zaujímá významné místo 8. prosinec, slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie, patrocinium našeho farního kostela. Je pravda, že jej slavíme každý rok, ale proslýchalo se, že letos to bude něco zvláštního, mimořádného. Na zvědavé dotazy odpovídal pan farář jen slovy "nechte se překvapit". To jenom naše dohady a úvahy znásobilo.  Na druhou neděli adventní byla slavnostně posvěcena a otevřena farní kavárna. Bylo to velmi pěkné a srdečné. Nezastíní to svátek, který letos připadal na pondělí? Konečně nastal očekávaný den 8. prosince. Když jsem přišla ke kostelu, byla již tma a svítila světla, také okna kostela byla osvětlena. Vtom se rozezněly na věži kostela zvony, které zvaly a vítaly příchozí. Nádhera! Vcházím do kostela a hned zůstanu stát. Chrámová loď je osvětlena, oči však přitahuje pohled na hlavní oltář. Svíce hořely na obětním stole, na adventním věnci. Vedle ambonu byl reflektorem ozářený nevelký obraz, detail z oltářního obrazu Panny Marie, který jakoby sám vyzařoval světlo. A krásné květiny. Vše vytvářelo slavnostní atmosféru. Pak presbytář zaplnili akolyté a kněží, schönstattští patres, v nebývalém počtu. Obřady svátku zahájil průvod kolem chrámové lodi za zvuku varhan, v čele kříž, v rukou rozsvícené svíce. Potom jsem spolu s ostatními prožívala oběť mše svaté ke cti Neposkvrněného Početí Panny Marie, mé patronky. Cítila jsem spolu s ostatními vědomí, že jsme součástí jednoho farního společenství, které je pod ochranou největší světice. V průběhu mše svaté jsem si uvědomila krásu liturgie, kde každé gesto, pokleknutí, použití kadidla má svůj účel a význam. A to vše doprovázela pečlivě připravena hudba varhan, houslové sólo a zpěv. Bylo to krásné a nechtělo se mi věřit, že už vše končí.  Ale ne, nekončilo. Kněží a akolyté vytvořili před obětním stolem půlkruh a pan farář přistoupil ke svěcení obrazu, který je kopií hlavy Panny Marie z obrazu na hlavním oltáři. To byla myšlenka pana faráře, která se jako červená nit táhla přípravami na tento svátek. Měla jsem štěstí, že jsem byla od začátku svědkem, jak to probíhalo. Kopie měla jednak přiblížit věřícím tvář Panny Marie z oltářního obrazu, která v originále je hodně vysoko, ale navíc se stala jakýmsi symbolem naší farnosti, našeho společenství. Obraz je reprodukován na obálce sešitku s novénou k cti Neposkvrněného Početí Panny Marie, který vydala k této slavnosti naše farnost spolu s panem Jiřím Braunerem. Novéna se neuvěřitelně rychle rozšířila, modlili jsme se ji v kostele i v rodinách. Po posvěcení obrazu poděkoval pan farář i přítomní autorovi obrazu nově objevené tváře Panny Marie. Odnášeli jsme si domů nejhezčí vzpomínky a nezapomenutelné dojmy. Panu faráři a všem, kdo se na přípravě a průběhu slavnosti podíleli, patří naše uznání a srdečný dík. Patrocinium (Jmeniny) kostela 8.12.2014
Ilustrace
11. 12. 2014
Mimořádný Mikuláš
Letošní svatý Mikuláš byl v naší farnosti opravdu zvláštní. Vymykal se všem zažitým zvyklostem a pravidlům. Přes tuto svou neobvyklost se však zapsal do podvědomí přítomných farníků jako velmi příjemný, jedinečný a mimořádný zážitek. Jak to ale začalo: Na pátek 5. 12. byly do našeho kostela pozvány všechny děti na mši svatou (nejen) pro rodiny s dětmi v 18.30 hod. Byl přislíben příchod svatého Mikuláše, ale i exkluzivní rozhovor s touto vzácnou návštěvou. Jaké to bylo pro nás překvapení, když jsme na začátku bohoslužby zjistili, že jsou v kostele přítomny pouze dvě malé děti. Ostatní děti farnosti zřejmě onemocněly nebo byly přítomny na jiných atraktivních programech ve středu města. Nicméně bohoslužba probíhala podle plánu i s kytarou a s rytmickými písněmi, ke kterým se připojili i starší účastníci bohoslužby. Po jejím skončení se všichni naučili ukazovací písničku o andělech, vždyť andělé ke svatému Mikuláši tradičně patří. A pak začal hlavní program v přímém přenosu vysílaný i Českou televizí (přivítali jsme potleskem imaginární pracovníky ČT). Na začátku jsme se všichni přihlásili, že jsme vlastně také děti - „děti Boží“, takže nakonec byl skoro celý kostel plný takovýchto dětí. A tak „mikulášská“ mohla začít. V úvodu byl pozván k rozhovoru odborný historik – pan doktor Josef Přikryl. Ten nám přiblížil období života biskupa Mikuláše z Myry pomocí časové osy, kterou si pro tento výklad připravil. Dále měl pro nás překvapení – starý pergamen objevený v loňském roce v Turecku. Jedná se prý o prastarý životopis biskupa Mikuláše z Myry. Úryvek z tohoto vzácného rukopisu nám posléze i přečetl. A už následovala zpráva z režie, že přichází sám svatý Mikuláš. Pan biskup využil „přenášedlo“ – vynález soudobé techniky – možnost cestovat nejen v prostoru, ale i v čase. Rozhovor se svatým Mikulášem byl velmi zajímavý, dozvěděli jsme se něco o městu Myra, o významu jména Mikuláš, o pozadí pozoruhodných událostí v životě sv. Mikuláše (např. o tom, proč nechal svou oslici u jedné maminky se špatnou pověstí). Před svým odchodem rozdal sv. Mikuláš všem přítomným „Božím dětem“ osobní požehnání a vzácné upomínkové předměty. Také jsme obdrželi nádherně zdobené perníčky zhotovené jednou zřejmě moc šikovnou a obětavou paní farnicí. Na poděkování jsme sv. Mikulášovi zazpívali ukazovací písničku o andělech. Potom nám pan biskup vyprosil požehnání a svěřil nás do ochrany a péče strážných andělů. Vyprovázeli jsme ho bouřlivým potleskem. Bylo nám spolu tak dobře! Zažili jsme „kousíček nebe na zemi“. Bohudíky za tento požehnaný večer! FOTO _ Mimořádný večer očima fotografa
Ilustrace
28. 11. 2014
Mimořádná sbírka talentů
Milí farníci!  Chtěl bych na prvním místě poděkovat Vám všem, kteří jste nám nabídli své schopnosti a nadání. Mám radost z každého z Vás, i z rozmanitých darů, kterými Vás náš Pán obdaroval. I to, že jste tuto sbírku nevzali jako určitou formalitu. Je pro mě obrovským potěším, číst a vědět, že tu jsou farníci, kteří jsou ochotni se podílet na životě naší farní rodiny. Líbila se mi i rozmanitost Vašich nápadů od vyučování (doučování) různých jazyků, matematiky, přes výuku tance na farní ples (bude-li:-), přípravou různých stanovišť pro děti, pečením Muffinek, cukroví, nabídkou pravidelného úklidu kostela, šitím, úpravou fotografií, pravidelným čtením při bohoslužbách, hrou na klavír, psaním příběhů, údržbářskými, řemeslnými a elektrickými pracemi, pomocí s květinovou výzdobou i s návštěvou nemocných.    Zpočátku jsem si sám kladl otázku, do jaké míry, se do sbírky talentů mají zapojovat ti, kteří jsou svým nasazením pro farnost už "známí", mým prvním přáním bylo, aby se zapojili, alespoň symbolicky. Přiznám se, že pro mě je obrovskou radostí číst řádky i těchto farníků. Je to pro mě takovým potvrzením, že s jejich službou a nasazením mohu i nadále počítat. Dodnes se raduji a děkuji za každý mail/lístek, ve kterém mi ještě dodatečně píšete, čím byste chtěli přispět našemu farnímu společenství na Křenové. Chtěl bych ještě povzbudit ty z Vás, kdo váhají, nebo se k tomu ještě nedostali, nebo to nepokládali za tak důležité, aby tak ještě učinili. Lístky můžete odevzdat v sakristii, nebo poslat na mail. P. Petr Polívka
Předchozí měsíc  Duben 2026  Následující měsíc
PO ÚT ST ČT SO NE
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30

Jak pulsujeme ve farnosti Brno-Křenová