ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Aktuality

Ilustrace
6. 9. 2015
Farní tábor
   Nezačalo to úplně nejlépe – hned v Brně jsme museli dlouho čekat na zpožděný autobus. Čas jsme se snažili využít co nejlépe, a tak jsme se již v Brně seznámili různými hrami. Po náročné cestě nás čekalo příjemné uvítání v Hobitíně, neboli Mrákotíně. Od našich kuchařek už jsme měli navařeno a po občerstvení jsme se vrhli do her. Své kouzlo měl i večerní program, kde se představila rada Středozemě, a trpaslíci se rozdělili do rodů. Převleky vedoucích byly opravdu přesvědčivé. Děti se dohadovaly, jestli je Gandalf čaroděj nebo otec Petr. Den jsme zakončili modlitbou a odebrali se sbírat sílu na náročnou výpravu, na kterou jsme se rozhodli všichni vypravit. Každý den jsme se zaměřili na něco jiného – první den to bylo hledání pokladů.  V neděli byla tématem vyrovnanost. Měli jsme se utkat se zlobry, kteří nám zkřížili cestu. Jako rozcvičku jsme se naučili hobití tanec, a poté jsme se naučili pár písniček na mši, kterou jsme měli v místním kostele. Po mši jsme si vyráběli měšce, abychom si měli kam ukládat stříbrňáky za hry a úkoly. Každý si ho vyzdobil po svém a byl tak originální. Zlobrům jsme unikli a tak jsme opět mohli děkovat Pánu za ten den.  Další den jsme se zaměřili na vynalézavost a ocitli jsme se v Mlžných horách. Trpaslíci se museli potichu dostat přes hory tak, aby je neslyšeli skřeti. Každý si také musel najít svůj vlastní prsten. Museli jsme být také vynalézaví v obraně proti vosám, které byly pomalu horší než zákeřní zlobři. Ještěže jsme měli po ruce naši úžasnou zdravotnici Peťu neboli Bilba, která vždy pečlivě ošetřila sebemenší štípnutí. Horké počasí nebylo tak hrozné, když jsme měli po ruce tolik rybníků a stinných lesů. Večer byla otevřena Gandalfova škola, kde děti plnily úkoly v různých oborech. Thorin vedl zdatnost, Bard zručnost, Bilbo učil přírodovědu a zdravovědu, Elrond orientaci v mapách, Arwen angličtinu, Gandalf moudrost, Galadriel hudbu a Balba umění. Během „školy“ se děti naučily střílet z luku, zpívat či vytleskávat písničku, vyprávět příběh, verše z Bible, poznávat různé rostliny a spoustu dalších užitečných dovedností.     V úterý jsme se dostali do Temného hvozdu, kde jsme si mohli vyzkoušet naši vytrvalost. Kromě jiného jsme museli také zachraňovat Bombura, který spadl do naší imaginární řeky. Při nesení nešlo o rychlost, ale o opatrnost. Také jsme testovali naši obratnost a proplétali jsme se pavučinovou dráhou. Každý rod se také musel naučit několik říkanek. Každý zvolil jinou taktiku – někdo se verše naučil sám, jiní si to pečlivě rozdělili, aby se každý zapojil. A protože byl den především o vytrvalosti, byla oceněna skupinka, která se vytrvale učila, i když už všichni ostatní skončili. Večer byla pro nás připravena ohromná hostina a občerstvení bylo za stříbrňáky. Když měl někdo nedostatek, tak ho další pozval – na nebeské obláčky či buchtu elfího muže. Ve středu jsme museli být odvážní – vydali jsme se na výlet. K Osamělé hoře. V autobuse jsme všichni vydrželi v tichu a po desetiminutové jízdě už byla na řadě svačina. Šli jsme pomalu – cestou jsme obdivovali kozy i žáby a další zvěř. Na zřícenině Štamberk jsme měli mši pod širým nebem. Děti seděly i na improvizovaném oltáři, ze kterého nakukovaly, kam se dalo.  Ve čtvrtek jsme se museli sjednotit, abychom mohli společně zabít draka. Na výletě se nám nepodařilo najít vchod do jeskyně, a tak jsme v hledání pokračovali. Pomohl nám vzkaz, který byl ukrytý v muffinu. A tak jsme se dostali do jeskyně. Pro děti to bylo něco jako stezka odvahy. Náš sklep – který představoval jeskyni – byl velmi temný a strašidelný. Nejen díky drakovi, který děti „strašil“ nejrůznějšímu zvuky. Našli jsme poklad – diamanty. Museli jsme se ale vyhýbat skřetům při sbírání diamantů. Odpoledne jsme hledali své ztracené zbraně a pak hurá na draka! Drak byl zabit – dokonce jsme si na něj mohli i sáhnout! V noci jsme si ještě podali ty odvážlivce, kteří se dopoledne ve sklepě odmítali bát. Připravili jsme si pro ně nehorázně děsivou stezku odvahy. Konečně se báli i oni!  V pátek jsme se soustředili na nesobeckost. Ráno jsme si malovali své opět originální štíty a chystali se k boji – trénovali jsme rychlost, maskování… Odpoledne jsme se vydali na stanoviště v lese, které Bard určil jako místo pro bitvu. Večer nás čekalo vyhodnocení – bylo těžké udělat pořadí z tolika šikovných trpasličích rodů. Vždyť každý vynikal něčím jiným! Děti si ještě vybraly ceny podle chuti a už byla závěrečná hostina, bohatá na výborné speciality. Ráno jsme museli opustit Hobitín velmi brzo, ale už se všichni těšíme na další výpravu, která se uskuteční již příští rok! Nechme se zatím překvapit kam. Potáborové setkání bude v neděli 20.září 2015 po mši sv. v 11.00 hod. na faře. Fotografie z farního tábora Předchozí farní tábor: Farní tábor 2014
Ilustrace
27. 6. 2015
Jak probíhá příprava na biřmování :-)
Je to již nějakou neděli na zpět, přesněji neděle 19. 4. 2015, kdy naši farnost navštívil generální vikář Mons. Jiří Mikulášek. Bylo nám ctí a jistě i jemu, neboť mohl skupině mladých lidí udělit svátost biřmování. Je to jistě důležitá část života pro každého křesťana, ale hlavní je již příprava, aby člověk pochopil s čím (kým) má tu čest. My se rozhodli věnovat přípravě dva roky. Není to úplně krátká doba, ale když víte proč svůj volný čas obětujete, napadne Vás, že je to naopak krátké. Neboť ani za dva roky nepochopíte vše. To je dobré si ujasnit hned na začátku, než se k přípravě na biřmování napíšete. Možná byste byli zklamaní, naštvaní, nešťastní. Bylo by to ovšem velké nedorozumění. Náboženství a vše co k němu patří zkoumá člověk po celý život. Příprava Vám jistě v mnohém pomůže a donutí Vás přemýšlet. Tak jako v našem případě. Nebylo to formou učitel a žáci, nýbrž společná práce a zamyšlení. Pročetli jsme skutky apoštolů, vždy jsme si řekli, co nás zaujalo. Bylo zajímavé, že i jedno jediné slovo může člověka oslovit a dát textu najednou jiný rozměr. Není to jen příběh, je to poselství. Taky jsme měli různé víkendové akce. Tam jsme se všichni lépe seznámili, a to taky hodně pomohlo vztahům mezi námi. Jeden už se nebojí se nějak projevit nebo plácnout, co jej napadne. Když toho na nás bylo moc a víkend byl daleko, zašli jsme na bowling. Na který nás pozval osobně náš pan farář Petr Polívka. Ještě jednou: děkujeme!!! Den před biřmováním jsme šli na pouť do Sloupu, o které jistě většina z vás slyšela. Šli s námi i naši biřmovací kmotři a kmotry. Byla to pěkná tečka na závěr naší přípravy. Udělení svátosti biřmování je další krok, ale jistě ne poslední. Pokud by tomu tak bylo, nic jsme nepochopili a jsme k politování hodní. Tak všem biřmovaným přeji hodně zdaru!
Ilustrace
19. 6. 2015
Význam "doporučeného svátku"
Milé sestry a bratři! Na přání pastorační rady bych rád vysvětlil vznik a užívání výrazu "doporučený svátek". Jde o svátky, které podle Kodexu kanonického práva patří mezi "zasvěcené svátky": Zjevení Páně (6. 1.). Nanebevstoupení Páně (40 dní po Velikonocích), Těla a krve Páně (61 dní po Velikonocích), Neposkvrněného Početí Panny Marie (8. 12.), Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.), sv. Josefa (19. 3.), sv. Petra a Pavla (29. 6.) a Všech svatých (1. 11.).  Česká biskupská konference rozhodla omezit počet zasvěcených svátků pro církev v České republice na dva – slavnosti Narození Páně (25. 12.) a Matky Boží Panny Marie (1. 1.); stalo se tak proto, že tyto dny jsou v ČR dny pracovního klidu, proto je pro katolické křesťany snazší splnit tuto povinnost.  Ostatní jmenované svátky spolu s některými dalšími – slavnost sv. Cyrila a Metoděje (5. 7.) a slavnost sv. Václava (28. 9.) – patří mezi tzv. "doporučené zasvěcené svátky". V praxi to znamená, že pokud se na doporučené svátky nemůžeme zúčastnit mše svaté, i přesto, že bychom chtěli, nemusíme si nic vyčítat. Pokud bychom se však účastnit mohli a neudělali bychom to, bral bych to jako promarněnou šanci. Je to pro nás příležitost přijít na mši svatou z lásky k Ježíši, a nejen proto, že je to naše povinnost. I když i "povinné" mše svaté nám mají pomáhat, aby naše láska rostla a vztah se prohluboval.    P. Petr Polívka
Ilustrace
18. 6. 2015
Večer žalmů
V neděli 12. dubna 2015 se v našem kostele konal Večer žalmů. Šlo o další iniciativu v rámci projektu "Vezmi a čti celou Bibli". Tentokrát jsme se snažili proniknout do knihy žalmů. Žalmy byly rozdělené podle různých životních situací. Začali jsme tou, kdy je člověk úplně na dně - úzkostí. V takovému stavu hledáme útočiště, a když ho najdeme, a cítíme se v bezpečí, dokážeme se přiznat. Po přiznání následuje prosba o záchranu, se kterou roste naše důvěra, která potom vede ke chvále. Úzkost, útočiště, přiznání, prosba o záchranu, důvěra a chvála byly potom témata jednotlivých částí večera a jsou také zpracovány na nástěnce v kostele. Z košíků vedle nástěnky si můžete vytáhnout verš žalmů, který pasuje k jednotlivým vnitřním rozpoložením v našem nitru. Jeden z farníků popsal tento večer těmito slovy: "Včera večer jsme byli na Večeru žalmů a velmi mile nás to překvapilo, bylo to citlivě a umělecky zpracované." Další ohlas přišel z farnosti Řečkovice: "Chci vyjádřit svůj velký dík a obdiv za tak zdařilé uspořádání Večeru žalmů – první tohoto druhu, o neděli Božího Milosrdenství! Radostí naplněna a duchovně povzbuzena do dalších dní jsem odcházela domů - s vědomím, že je stále mnoho těch, kteří neváhají nasazovat svůj čas, svou energii, své dary…pro druhé … Za uspořádáním tak velmi obohacujícího večera stálo značné úsilí mnohých…" Jiný farník napsal: "Byl jsem mile potěšen z Večeru žalmů. Krásný a poučný zážitek."  Další záběry z večera
Ilustrace
18. 6. 2015
Farní zájezd 19.9.2015
Milí farníci! Rádi bychom uspořádali farní zájezd do rakouských cisterciánských klášterů Heiligenkreuz a Lilienfeld. Při zpáteční cestě se můžete těšit na podvečerní procházku městečkem Pulkau, kde se stal zázrak s hostií, kterou prý Židé ukradli a donesli svému rabínovi. Naše farní historička umění PhDr. Jiřina Hockeová nás bude celou dobu provázet odborným výkladem. Věřím, že nebudou chybět ani hry a další aktivity. Bude jistě i příležitost ke vzájemným rozhovorům. Budeme se moct poznat i jinak než jen v kostele na farní kavárně, nebo farní pouti. Podle ohlasů to vypadá, že by se mohlo vytvořit velmi zajímavé rozmanité společenství od mládeže, přes rodiny až po naše seniory. Díky objednávce autobusu a vstupů do klášterů by nám velmi pomohlo, abyste se mohli zavčas přihlásit. Snažili jsme se cenu udělat co nejnižší, aby se mohlo zúčastnit, co nejvíce farníků. Máme už i domluveného dopravce, ale i ten potřebuje zavčas vědět, jestli se náš zájezd bude konat. Podle předběžného průzkumu vypadá, že by zájem mohl být. Jistě je možné se přihlásit i na poslední chvíli (ten, kdo opravdu neví a nemůže se teď ještě rozhodnout). Dva tři lidi nebudou mít vliv na celý zájezd, ale dvacet takových by už mohlo být nepříjemné. Buď by nám mohli místa chybět, anebo přebývat. I to, že se dokážu zavčas rozhodnout, je náš příspěvek investice do naší farní rodiny. Děkuji a těším se na každého z Vás. Bližší info o místech, které chceme navštívit  naleznete zde. P. Petr Polívka
Ilustrace
31. 5. 2015
První svaté přijímání v naší farnosti
V neděli 31. května o Slavnosti Nejsvětější Trojice prožila naše farní rodina ty nejkrásnější a nejradostnější chvíle při slavnosti prvního svatého přijímání. Při bohoslužbě o půl desáté přistoupilo pět našich dětí ke své první eucharistické hostině. Naši malí oslavenci kráčeli průvodem v doprovodu svých rodičů od hlavního vchodu kostela až k obětnímu stolu. Na tento okamžik slavnostního vstupu asi nikdo nezapomene.  Nejprve byly naše děti trochu nesvé a nesmělé, ale po srdečném přivítání otcem Petrem už byly jistější. Hned na začátku si při úkonu kajícnosti připomněly své celoroční putování s Ježíšem a sebepoznávání při setkání s hluchoněmým u Galilejského jezera, se slepým Bartimaem u Jericha, s nemocným s ochrnulou rukou ze synagogy v Kafarnau, s ochrnulým na lehátku, který byl spuštěn ze střechy, se Zacheem, který na Ježíše čekal v koruně stromu. V katechezi pak děti vzpomínaly, kde všude se už s Pánem Ježíšem setkávají a jak s Ním kdysi začínaly mluvit. Jak poznávaly Jeho přítomnost, pomoc a blízkost, i když Ho ve skutečnosti neviděly. Dětem bylo připomenuto, jak se chovají v přítomnosti maminky nebo třeba paní učitelky a jak by se měly chovat i v jejich nepřítomnosti. Jakou má maminka radost, když se může na svou dceru nebo syna spolehnout. Jakou má paní učitelka radost, když ví, že ji třída nezklame. A jakou má radost Pán Ježíš, když vidí, že je na děti spolehnutí, že dělají to, co mají. Ve svatém přijímání totiž do svého srdce přijímáme neviditelného Ježíše a neseme Ho všude dál, kam jdeme. On je stále s námi, i když Ho nevidíme. Je připravený nám neustále pomáhat. Můžeme s Ním kdykoliv a kdekoliv mluvit. Pán Ježíš je nám vždy nablízku.  Těžko lze slovy zachytit ty vzácné okamžiky, které jsme při slavnosti prvního svatého přijímání v našem kostele prožívali. Bohu díky, že jsme mohli být při tom. Ve svých srdcích a modlitbách nesme naše děti i jejich rodiny. další fotografie
Předchozí měsíc  Duben 2026  Následující měsíc
PO ÚT ST ČT SO NE
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30

Jak pulsujeme ve farnosti Brno-Křenová