ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Aktuality

Ilustrace
15. 7. 2022
Pohled na Ježíše v proměněné Hostii
Milí farníci! Už se Vám někdy podařilo zahledět na Ježíše v proměněné Hostii a strávit s Ním nějaký čas? Zkoušeli jste Mu otevřít své nitro a pustit ho do všech místností v něm?Adorační den je skvělou příležitostí si to vyzkoušet. Není to nic složitého. Kostel bude celý den otevřený. Stačí na chvíli přijít a pobýt s Ježíšem. Není nutné se něco modlit. Stačí tam prostě být s Ním, nenuceně, jako to děláme mezi přáteli.Budeme-li chtít, tak můžeme zapálit svíčku za člověka, na kterém nám záleží. Můžeme ji rozsvítit i s myšlenkou na nějakou věc, těžkost, se kterou zápasíme, s čím se nevíme rady. Můžeme před Ježíšem rozložit i své plány, co nás v nejbližší době čeká, aby se na to podíval s námi. Nemusíme mít obavy, že by nám do toho nějak mluvil, to nemá ve zvyku. Spíš nás nechá přemýšlet. Bude s námi. Možná nás během toho napadne i pár věcí, které bychom ještě mohli nějak doladit. Možná si uvědomíme i nějaké další souvislosti, které nám pomohou vychytat všechny mouchy. Ono to není úplně od věci, když máme něco hotového, tak to ještě předložit Pánu, třeba i nějakou práci, nějaký úkol. Udělal jsem třeba dobrou zkušenost, když jsem měl před nějakou zkouškou, tak jsem celou svou přípravu své vědomosti, chodil předložit Pánu v proměněné Hostii. Bylo to pro mě takové zakončení celé přípravy a úsilí a pak už jsem mohl jít ke zkoušce, ať dopadne jak chce Bůh. Někdy jsem si říkal, to nemám šanci udělat a pak se někdy až fakt zázrakem povedlo. Adorační den bude ve čtvrtek 21.července 2022, který začneme ranní mší svatou v 6 hodin. Po ní bude příležitost k soukromé adoraci až do večerní bohoslužby v 18,30, kterou adorační den zakončíme.o. Petr Polívka
Ilustrace
20. 6. 2022
Poděkování farnosti
   Zdravím všechny kněze a farníky z farnosti na Křenové, velmi Vám děkuji za podporu v uplynulém školním roce, který jsem prožil v teologickém konviktu. Teologický konvikt je propedeutický ročník (též se mu říká přípravný či nultý), který slouží k tomu, aby člověk poznal, zda má či nemá povolání ke kněžství (respektive: zda se rozhodne pokračovat do arcibiskupského kněžského semináře s touhou stát se knězem či nikoliv).   Ptáte se, jak mladí muži rozlišují tuto otázku? Nastoupilo nás 10 za celou ČR, a celý rok jsme (až na drobné přestávky) trávili spolu: modlitbou, účastí na mši svaté, u jídla, při výuce (Písmo svaté, liturgika, nauka církve, spiritualita, literatura, rétorika, úvod do filozofie, italština, angličtina, latina), při nácvicích zpěvu, při službách (po týdnech jsme měli po dvojicích buď ministrování či umývání nádobí - dle rozpisu), při práci (jezdili jsme často opravovat faru, kde jsme betonovali, nahazovali fasádu, káceli strom, dělali skalku, sekali trávu a mnoho dalšího) a také ve volném čase (byli jsme na výletech po okolí, navštěvovali jsme muzea, koncerty, divadla).    Program byl opravdu pestrý a všechen čas byl k něčemu využitý. A během tohoto programu jsme měli několik sezení s představenými. Při těchto setkáních jsme řešili mnohé věci, včetně otázky povolání. Těžko se mi píše, jak jsem rozlišil, že tato cesta není pro mne. Nastoupil jsem s tím, že si nejsem jist, zda se mám stát knězem či třeba jednou otcem od rodiny. Zároveň se mi tato otázka v životě vracela a byl jsem si jist, že na ni chci konkrétně odpovědět. Jeden starší moudrý kněz mi poradil, že bez podání přihlášky to nerozpoznám. Podal jsem si tedy přihlášku (u pohovorů s biskupy a představenými jsem o své motivaci mluvil podobně, jak už je zde  výše napsáno), byl jsem přijat, a celý rok jsem strávil v teologickém konviktu - programem, který jsem již výše popsal.    Za tento rok jsem v hloubi uvnitř vnímal, že nejsem na správné cestě (bylo to dlouhodobého rázu - tedy celoročního), proto jsem se po roce (samozřejmě po konzultaci s otcem spirituálem, který souhlasil) rozhodl ukončit formaci na kněžství (rozhodnutí jsem učinil na začátku doby Velikonoční, přesto jsem se rozhodl a též domluvil s představenými, že zbylé dva měsíce ještě budu součástí teologického konviktu, jednak chci dotahovat věci do konce, za druhé by mohl odchod nejstaršího ze skupiny, a zároveň mluvčího, rozhodit morálku v partě. Přece jen jsme byli za ten rok coby celek hodně sehraní a nacítění jeden na druhého).    Klukům z konviktu jsem tuto skutečnost sdělil na samém konci školního roku. Pak nastalo velmi přátelské loučení.   Z konviktu odcházím s vděkem, rozhodně to nebyl ztracený rok (naučil jsem se mnohé: nejen modlitbou, studiem a prací, ale též intenzivním soužitím v poměrně malém kolektivu). Také jsem velmi vděčen za kněze, kteří slouží mše svaté a vysluhují svátosti (je snadné si stěžovat, že jeden je líný, druhý moc akční, jeden moc vážný, druhý až příliš veselý, atd.), važme si proto kněží, co bychom bez nich v církvi dělali? Kdo by sloužil mše? Ke komu bychom se chodili zpovídat? Bez biskupů a kněží není církve!    Též vám chci ještě jednou poděkovat za vaše modlitby, prosím pokračujte v modlitbách za kněžské semináře (přesto, že tam těch kluků není mnoho, tak jsou naše veškerá budoucnost), tedy modlete se jak za bohoslovce, tak za představené. Tento rok jsem byl v konviktu za brněnskou diecézi sám. Ovšem radostná zpráva je, že do konviktu jsou na následující školní rok přijati tři šikovní mladí muži, prosím o modlitbu i pro ně. S velkým díky Vám všem Váš farník Michal Šťasta
Ilustrace
6. 6. 2022
Farní pouť do Senetářova
V sobotu 14. 5. zorganizoval o. Petr pouť do Senetářova. Ze Staré osady v 8 hod. vyjel zajištěný autobus s farníky do Jedovnic, odkud se pokračovalo pěšky do Senetářova. Farníci, kteří by cestu neušli, přijeli autem. Naproti kostela sídlí muzeum perleťářství, které jsme si prohlédli. Potom byla v kostele sv. Josefa mše svatá, kterou sloužili všichni tři naši kněží, a následovala prohlídka kostela s poutavým výkladem místního p. kostelníka. Kostel v Senetářově je zajímavý tím, že byl postaven za komunismu, v letech 1969 – 1971. Nemohl být vysvěcen, až po revoluci v r. 1991 při příležitosti nových varhan. Přesto se v něm sloužily mše svaté. Také je vyhledáván z důvodu moderní architektury. Architekt Ludvík Kolek je také autorem výtvarné výzdoby kostela kromě křížové cesty. Inspiraci čerpal ve Francii. Kostel je obrazem církve, která jako loď sbírá věřící na cestách života a vede je k nejvyššímu dobru – k Bohu a tím k věčnému štěstí. Věčné světlo zdůrazňuje přítomnost Boha mezi námi. Kříž je symbolem vykoupení člověka a zvony mají vyzpívat radost z vykoupení člověka.    Po prohlídce kostela jsme se přesunuli zpět do Jedovnic, kde byl v restauraci objednaný oběd. Po něm jsme se vrátili domů. Výlet byl velmi vydařený, počasí nám přálo a zúčastnilo se víc jak čtyřicet farníků od dětí až po ty starší. Budeme se těšit, čím nás o. Petr překvapí příště.Hana HolubováVzpomínka na SenetářovFarní pouť - Senetářov 14.5.2022Momentky z farní pouti 14.5.2022Další momentky z poutě do Senetářova 14.5.2022
Ilustrace
6. 6. 2022
Vzpomínka na farní pouť - Senetářov 14.5.2022
Na sraz na Staré Osadě nás dorazilo tolik, že pro nás byl přistaven posilový spoj, který jel přímo do Jedovnic bez mezizastávek, a do kterého se i tak připletlo několik civilistů, kteří pak řešili, proč jim autobus nestaví tam, kde očekávají. Naštěstí si to pak s řidičem domluvili, a tak snad nikdo nezabloudil.    Dojeli jsme do Jedovnic, kde jsme ale zjistili, že část lidí ještě nedorazila, a tak někteří čekali a zbytek vyrážel napřed. Po mírných komplikacích jsme se ale všichni sešli za Jedovnicemi a vyrazili směr Senetářov. Bylo nás cca 50 a jeden pes.    První zastávku jsme měli u vysílače v Kotvrdovicích, kde jsme nastudovali historii z místní naučné cedule a kde se rozhodlo, že máme dost času, a tak půjdeme delší, ale o to krásnější cestou lesem, kde jsme pak naší hromadnou výpravou lehce šokovali místní dřevorubce.    Po příchodu do Senetářova jsme navštívili nejprve místní selské stavení upravené na muzeum. Zde jsme nahlédli do života našich předků a prohlédli si různé zemědělské stroje z širého okolí. Dále byla součástí výstava o perleťářství (výroba perleťových knoflíků), toto řemeslo bylo v této oblasti v 19. století rozšířené.     Načež jsme již zamířili do kostela na mši. Zdejší kostel sv. Josefa patří k moderním, dostavěn byl v roce 1971. Po samotné mši pak byl poutavý výklad o tom, jak se kostel navzdory komunistům stavěl a symbolice jednotlivých dekorací v kostele. Výklad všechny natolik zaujal, že bylo třeba volat do restaurace v Jedovnicích, že na oběd dorazíme s půlhodinovým zpožděním. I tak ale bylo třeba spěchat, a tak jsme se zrychleným přesunem přemístili do Jedovnic, kde jsme si vychutnali zasloužený oběd. Následovala pak ještě prohlídka místního kostela a pak už hurá domů.Jan ŠiprPředchozí farní pouť
Ilustrace
1. 4. 2022
Víkendovka Mio můj Mio
   Letošní víkendovka byla na téma knihy ,,Mio, můj Mio“. Jelo nás 15 dětí, 4 vedoucí, kuchařka Marcela a otec Petr. Akci jsme začali srazem u fary. Vedoucí nám rozdali dopisy od Mia, vyřešili organizační záležitosti, rozdali jsem si čísla a mohli jsme vyrazit.     Cesta probíhala následovně. Došli jsme pěšky na nádraží, kde jsme skoro nestihli vlak, ale jen skoro. Poté jsme jeli až do Slavkova. Po vystoupení všichni chtěli, ať si dáme počítací hru. Ta spočívá v tom, že musíte říct číslo, které vám bylo přiděleno na začátku. Pokud se nějaké dlouho neozývá, znamená to dvě věci. Buď někdo zapomněl, jaké je číslo, nebo se ztratil. Což se zatím naštěstí nestalo.    Následně jsme šli pěšky přes město, až jsme došli do Karolínky. Tak se jmenuje škola, ve které jsme byli zabydleni. Náš pobyt jsme zahájili mší svatou a pak byla večeře. Po večeři za námi přišli Mio a Jum – Jum, jeho nejlepší kamarád. Přivítali nás v Zemi v daleké dálce a pak jsme dozvěděli, že tuto zemi trápí zlý rytíř Kato, který unáší zdejší děti. Potom nás vzali za svým kamarádem, který se jmenoval Nonno. Nejdřív jsme se s sním seznámili a pak jsme si zahráli seznamovací hry. Nakonec nás Nonno odvedl ke studni, která umí vyprávět příběhy. Ta nám vyprávěla příběh o zlém rytíři. Pak na řadu došla večeře a po ní modlitba. Kdo chtěl, mohl po modlitbě trénovat písničky. Poté byla už jen večerka.    Další ráno jsme se probudili do krásného slunečního dne. Na denním plánu bylo porazit Kata. Jako první jsme měli rozcvičku v tělocvičně. Poté byla modlitba a běželo se na snídani. Byly buchty a kakao nebo čaj.    Začala témátka a kartička byla o štědrosti. Měli jsme odpovídat na otázky například, kdy jsme se naposledy se štědrostí setkali nebo, kdo je v našem okolí štědrý. Potom byl program.    Jako první jsme si museli na programu ochránit chleba na výpravu za rytířem, který byl znázorněn šátkem. V lese se ale bohužel vyskytovala i dravá zvěř zahraná vedoucími, tím pádem jsme měli co dělat. Nikdo nevyhrál, ale dostali jsme krajíc reálného chleba, se kterým si prý máme všichni na výpravu vystačit.  Najednou jsme všichni uslyšeli hlas starce, který volal o pomoc. Otec Petr to hrál tak dobře, že jsme se báli, aby kolemjdoucí, kteří se tam normálně procházeli, zavolají policii, což se naštěstí nestalo. Přišli jsme na místo, kde ležel a dali mu ten krajíc. Jedna půlka vedoucích nás přesvědčovala, abychom mu ho nedávali, co když ho budeme sami potřebovat a druhá se nás ptala, o čem byla dnešní témátka, a že bychom mu ho dát měli. Nakonec stařec krajíc dostal a pověděl nám o rytíři Kato něco víc. Například kde žije, a že ho nejde porazit. Poděkoval nám a my se nějakým vchodem přemístili do velmi tmavé jeskyně. Vedoucí vybrali z každého týmu jednoho velitele a ostatním zavázali oči šátkem.    Opět jsme se přesunuli do přední části zahrady a vedení nám oznámilo, že po celé zahradě jsou rozmístěny papírky označené různými barvami. Barvy nám přidělili a také nám dali flétny. Vysvětlili nám, že ty, co nevidí máme navádět vybraným zvukem vydávaným flétnou, až najdeme papírek s naší barvou. Některé byly lépe a některé hůře vidět. Všem se to nakonec do půl hodiny povedlo. Ze sesbíraných papírků jsme museli vyluštit a poskládat smysluplnou větu tak, abychom zjistili zprávu. Věta zněla: ,,Ukovejte si svůj meč“. Následovala svačina. Po svačině jsme tedy dostali kartony. Měli jsme si vyrobit meč. Po tomto úkolu byl oběd a poté polední klid.   Pak jsme se vydali na dlouhou cestu za rytířem Kato. Abychom se trochu posilnili, pozval nás otec Petr na zmrzlinu. A pak už jsme vyrazili. Šli jsme až za město a pak do kopce po křížové cestě. Nejdřív jsme museli projít Temným lesem – přes natažená hýbající se lana a nedotknout se žádného z nich. Pak na nás čekalo černé moře se žralokem. Museli jsme proplout mezi vlnami tak, aby nás nechytil žralok. A nakonec jsme museli ukořistit kousky mapy strážím rytíře Kata.    Tři strážci byli sice slepí, ale měli ty kousíčky připevněné přímo na sobě, takže nám to chvíli trvalo. Ale nakonec jsme zvládli i to. Nejtěžší bylo ale sestavit tu mapu tak, abychom našli rytíře. Když jsme podle mapy přišli na místo, žádný rytíř tam nebyl.   Bylo tam ale ukryté jeho černé srdce. Tak jsme vytáhli svoje meče a jeho srdce jsme zničili, aby už nemohl škodit dalším dětem. Po návratu byla mše a po večeři zvířecí karneval.    Druhý den jsme si trochu přispali, protože se měnil čas. Dopoledne jsme strávili hraním her na zahradě. Hráli jsme s míčem na vyvolávání jmen. A před obědem jsme měli společnou mši se sestřičkami, které nás zde ubytovali. Po obědě jsme se sbalili a vlakem jsme se vrátili zpátky domů.Anna BlahákováDalší záběry z víkendovky
Ilustrace
31. 3. 2022
Víkendovka s králem Davidem
   V pátek 18. března 2022 se starší polovina dětí s pár animátory sešla na zastávce Životského, aby autobusem společně odjeli na víkendovku do Březí u Vlkova. Úspěšně jsme dojeli a s kufry došli k faře, kde jsme se pár desítek minut ubytovávali. Jakmile byly rozřazené pokoje, šli jsme ven, kde už panovala tma. Mezitím, co Lukáš rozdělával oheň, jsme na blízké louce hráli na ovce a pastýře. „Ovce“ měly zavázané oči a pastevečtí psi je měli pomocí tleskání dovést k pastýři. Po skončení jsme zpívali u ohně, od kterého jsme postupně chodili na krátkou stezku kolem fary. Po svíčkách jsme došli k otci Petrovi, který nás pomazal vonným olejem.    Druhý den jsme byli rozřazeni do týmů, abychom se zúčastnili střílení z praku, zachycování trubek dříve, než dopadnou na zem nebo hudebního kvízu. Po obědě jsme chodili po vesnici a ve skupinkách hledali papíry s nápisy Věrnost Respekt, Porozumění a Upřímnost. Ty nás zavedly ke korálkům, ze kterých jsme si všichni vyrobili náramky přátelství.    Večer nás čekal program se zavázanýma očima, příjemnou hudbou a příběhem o Heleně Kellerové, nevidomé a neslyšící dívce s geniálním mozkem.    Třetí den jsme odjížděli. Dostali jsme upomínkové listy a čokoládu k tomu. Pak jsme sbalili kufry a autobusem dorazili zpět domů.Katka BlahákováDalší záběry z víkendovky
Předchozí měsíc  Říjen 2025  Následující měsíc
PO ÚT ST ČT SO NE
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31