ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Aktuality

Ilustrace
8. 6. 2016
Pouť naší farnosti ke Svaté bráně milosrdenství
V pondělí 4. dubna 2016 na slavnost Zvěstování Páně se sešli u fary na Křenové rodiče, děti a ostatní farníci na pouť ke Svaté bráně milosrdenství na Petrově. U fary nás přivítali naši milí duchovní otcové – p. Ladislav Štefek a p. Zdeněk Králík. Společně jsme se pomodlili a vykročili pěšky k naší katedrále sv. Petra a Pavla. Sluníčko nám svítilo, cesta s dětmi byla radostná a pěkně nám uběhla. Před Svatou branou jsme se ztišili a s pokorou jí procházeli. Ve svém srdci jsme nesli své drahé, nemocné, kněze, prosili za mír ve světě… Dospělí farníci zamířili do katedrály na odborný a poučný výklad o architektuře a historii této nádherné stavby. Vyslechli jsme zajímavé a pečlivě připravené povídání o počátcích vzniku stavby a výzdobě. Zaujala mě například historie vzniku kazatelny KAPISTRÁNKY, která nám připomíná kázání horlivého kazatele Jana Kapistránského – patrona našeho města Brna. Naše paní katechetky se v době prohlídky věnovaly dětem před katedrálou – na nádvoří. Měly pro děti pečlivě připravené soutěže a hry. Na závěr naší pouti p. Zdeněk Králík požehnal všem přítomným – malým i velkým poutníkům. Naše společné putování jsme zakončili mší svatou v našem kostelíčku. Domů jsme se vraceli spokojeně a radostně, obohaceni spoustou zajímavostí o našem krásném městě Brně. Další záběry ze setkání
Ilustrace
15. 5. 2016
Chceme všechny Jeho dary!
V sobotu 14. května v předvečer Slavnosti Seslání Ducha Svatého byla v našem kostele atmosféra plná očekávání. (A nebylo to jen tím, že jsme se po třech měsících opět těšili na otce Petra.) Vždyť každý z nás tolik potřebuje Ducha Svatého! Každý den a každou chvíli… Je tak moc věcí podstatných a my tak často zapomínáme. Učedníkům Pán Ježíš slíbil, že jim pošle Ducha Svatého, který je naučí všemu a připomene jim všechno, co jim On říkal. O Ducha Svatého prosíme zvlášť před každou zkouškou, rozhodnutím, před důležitou událostí, ale i každé ráno, vždyť nevíme, co nás ten den může čekat.  Duch Svatý je nejen zdrojem pozemské moudrosti, ale otevírá naše srdce pro porozumění Božímu slovu, pro pochopení Jeho plánů a pro poznávání Jeho vůle… Jen On nás dokáže sjednocovat, vést cestou víry a naděje, naplňovat nás láskou, vyzbrojovat všemi potřebnými ctnostmi. Bez Jeho síly bychom neobstáli ani v té nejmenší těžkosti všedního dne… Jedině v moci a síle Ducha Svatého se můžeme stávat živými branami Božího Milosrdenství, prostupnými pro Jeho lásku, odpouštění, pochopení, soucit… Duch Svatý je však slovy neuchopitelný. Působení Ducha Svatého nelze zcela pojmenovat, ani vyjádřit, ani zachytit lidskými smysly. Seslání Ducha Svatého byla u prvních křesťanů největší slavnost v roce.  My jsme v předvečer slavnosti vyšli z potemnělého kostela do světla ohně k zahájení lucernária. S rozžatými svícemi jsme vstupovali do chrámu a naslouchali čtením Božího slova. Působilo na nás propojení Starého a Nového zákona. Slyšeli jsme o zjevení na hoře Sinaj. Zatímco my slavíme vylití Ducha Svatého, Židé – naši starší bratři ve víře – slaví šavuot, svátek darování Tóry. Jak ohromující je podobnost obou událostí. Darování Zákona Mojžíšovi je provázeno hukotem nebe a ohněm před zraky lidu tak jako seslání Ducha Svatého na Siónu v Jeruzalémě. Tentokrát se ale zákon lásky nebude vyrývat do kamenných desek, ale do lidských srdcí… V zajímavém příběhu v promluvě jsme byli upozorněni, že nestačí jen prosit Ducha Svatého, je však nutné být zároveň pozorní k Jeho radám. Tedy nejen prosit, avšak i naslouchat.  Dalším silným zážitkem vigilie byla obnova biřmovacích závazků a mazání požehnaným olejem. Tomu předcházely nezapomenutelné prosby o Ducha Svatého. O každý dar se prosilo zvlášť. Všichni přítomní se mohli rozhodnout pro některý z darů a symbolicky vhodit zrnko kadidla jako připojení k oběti. Ale pro co se rozhodnout? Shodli jsme se, že potřebujeme všech sedm darů. Chceme všechny Jeho dary! Nevíme, jak to bylo přijato – někteří vhodili zrnek více, někteří přece jen vybrali aktuálně ten nejpotřebnější dar…  Slavnost mnohým z nás rychle uběhla, tak jako rychle utíkají zážitky kousíčků nebe na zemi nebo chcete-li prožitky Božího království na zemi. O Ducha Svatého bychom však měli prosit denně celý rok. Nyní jsme mohli s vděčností a s prosbou slavit Ducha Svatého a být maximálně otevření k Jeho mimořádnému obdarování. Další záběry z vigilie
Ilustrace
6. 4. 2016
Cesta, která nekončí…
O druhé neděli velikonoční v den slavnosti Božího milosrdenství nastal čas pro vyhodnocení společné Cesty dětí k Bráně Božího milosrdenství. Při mši svaté pro rodiny s dětmi byla nejprve s pomocí obrázků „letem“ zopakována celá cesta, děti si připomněly, čemu všemu se na této časově dlouhé cestě postupně učily. Potom byly děti trošku zaskočeny větou, že tato cesta vlastně nikdy nekončí. Hned je ale uklidnilo ujištění, že vyhodnocení se dnes uskuteční, že končí jen společné učení. Ale (jak samy děti po cestě průběžně zjišťovaly) rozhodování, opravdové modlitbě, trpělivosti, odpouštění, chápání druhých, pozornosti, všímavosti, pomáhání, vděčnosti a životu v pokoji se učíme stále. Celý život bychom se totiž měli stávat takovými živými branami Božího milosrdenství. A to je tajemství, zrovna tak jako srdce se zavřenými dveřmi, které se tuto neděli objevilo na nástěnce.  K objasnění pomohl dětem zážitek s malým klukem, který rád maloval. Jednou nakreslil obrázek srdce a v tom srdci byly zavřené dveře. Jeho sestřička si obrázek prohlížela a hned řekla: „Něco ti tam chybí! Zapomněls na kliku! Ty tvoje dveře v srdci nemají kliku.“ Malý malíř si z toho nic nedělal a vysvětloval: „Ta klika tam je. Ale je zevnitř. Záleží na každém člověku, zda dveře svého srdce otevře.“ Živou bránou Božího milosrdenství se stáváme, když máme naše srdce otevřená pro Pána Ježíše. Když se snažíme Pánu Ježíši naslouchat, litujeme toho, co jsme udělali špatně. Upřímně, pravdivě, otevřeně s Ním mluvíme. Snažíme se všechno dělat, prožívat s Ním. Potom máme čisté srdce, průchodné pro Boží lásku, odpouštění, pochopení, soucit… máme srdce prostupné pro Boží milosrdenství… Po těchto slovech bylo srdce na nástěnce otevřeno a objevil se obraz Božího milosrdenství.  Symbolické dary v neděli Božího milosrdenství V obětním průvodu přinášely děti několik symbolických darů, které jim připomínaly průběh jejich společné cesty k Bráně Božího milosrdenství. Boty připomněly začátek cesty. Tehdy jsme se učili rozhodovat pro něco dobrého a správného. Rozhodovat se musíme stále, každý den. Prosili jsme o Ducha Svatého, abychom se správně rozhodovali. Bible připomněla opravdovou modlitbu. Prosili jsme, abychom dovedli Pánu Ježíši naslouchat a aby naše modlitba byla upřímným, pravdivým rozhovorem. Jehla na šití připomněla trpělivost, někdy to totiž dlouho trvá, než navlečeme nit. Prosili jsme, abychom měli dostatek trpělivosti s druhými lidmi i sami se sebou. Kapesníky připomněly odpouštění. Někdy to bolí, ale Ty jsi s námi. Prosili jsme, abychom s Ježíšem dokázali o všem otevřeně mluvit. Učebnice fyziky a chemie připomněla pochopení. Prosili jsme, ať se učíme chápat nejen zákony fyziky a chemické vzorce, ale ať umíme také chápat druhé lidi kolem nás. Utěrka na nádobí připomněla pomáhání. Prosili jsme, abychom byli pozorní a všímaví k potřebám druhých a dokázali hned pomoct, kde je třeba. Kytička čerstvých voňavých fialek nám symbolizovala vděčnost. Chceme děkovat za vše krásné, dobré a milé, co nám Bůh každý den dává. Prosili jsme, ať to nepřehlížíme. A také ať dokážeme děkovat a chválit druhé lidi. Při přinášení chleba a vína jsme prosili za celou naši farní rodinu, aby tu měl každý své místo a aby nám bylo spolu dobře. Fotky
Ilustrace
21. 3. 2016
Neobvyklé křížové cesty pro děti
V pátek 11. března večer bylo po příchodu do našeho kostela na první pohled něco neobvyklého. Dlouhá řada židlí se vinula od táborové nástěnky středem kostela až k obětnímu stolu. Při bližším pohledu byl vidět na každé židli obrázek s textem jednotlivého zastavení křížové cesty. Zastavení bylo netradičně šestnáct. V prvním děti přijaly pozvání Pána Ježíše a poslední zastavení je dovedlo až ke slavnému vzkříšení – Ježíš žije a my můžeme žít s Ním. Obětní stůl je místem tajemného setkání minulosti se současností, kde se znovu a znovu při každé mši svaté Ježíšova oběť zpřítomňuje. Proto zde děti končily svou křížovou cestu, která byla formou rozhovoru dětí o jednotlivých událostech.  Druhá křížová cesta dětí se uskutečnila o týden později. Opět se při ní zpívala písnička s kytarou Až na kříž. Tentokrát to byla křížová cesta se symbolickými předměty. Každý předmět měl svou specifickou barvu látkového pozadí. Symbolické předměty totiž mohou pomoci propojit umučení Pána Ježíše s každodenním životem dětí (Bible, mísa s vodou, sešit domácích úkolů, obraz srdce, obraz Panny Marie, brýle, obvaz, pětka z písemky, „na kterou jsem se tak dlouho učil…“, hračky, kameny, křestní rouška, prášky od bolesti, smutný kříž, slzy, hřbitovní svíce, zářící žlutý kříž). Poslední netradiční zastavení neslo nadpis „Ježíš ale žije!“ Světlo, radost, víra… Kříž – symbol vítězství, slávy, vzkříšení. Kříž je prázdný. Kdybys Ježíše hledal, nemusíš chodit daleko – je ve Tvém srdci. A to už je velikonoční radost!
Předchozí měsíc  Duben 2026  Následující měsíc
PO ÚT ST ČT SO NE
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30

Jak pulsujeme ve farnosti Brno-Křenová