ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Aktuality

Ilustrace
24. 11. 2014
Den s Biblí v naší farní rodině - Biblické komnaty otevřeny!
V naší farnosti jsme v jednom dni prožili dvě setkání s Biblí. Stalo se tak v neděli 23. listopadu. Po mši svaté pro rodiny s dětmi byly na faře otevřeny Biblické komnaty. Děti sem vstupovaly s neskrývanou zvědavostí. Hned za tajemnými dveřmi mohly děti po schodech vystoupat cestu marnotratného syna podle vystavených obrázků s biblickými texty. Na písmenkové skládance pak děti vytvořily různé jiné názvy k tomuto podobenství (všechny byly pozoruhodné – např. „Hřích“, „Odpuštění“, „Nový život“ apod.).  Nejvíce trpělivosti vyžadovalo lovení rybiček, ale nenašel se nikdo, kdo by to vzdal. Všechny děti vylovily z jezera tolik rybiček, kolik jim bylo let. Děti rybičky také výtvarně vytvářely, všem se moc povedly, jedna byla hezčí než druhá. V další biblické komnatě nalezly děti podobenství o dobrém pastýři. Od postaveného „ovčína“ se průběžně ozývalo cinkání zvonečku, když se podařilo dostat ovečky dovnitř. Tato hra na „dobrého pastýře“ vyžadovala od dětí zručné zacházení s florbalovými holemi. Děti pracovaly i přímo s Biblí, vyhledávaly zobrazený a převyprávěný příběh NZ. Na svatbě v Káni mohly děti dát dohromady z různých ústřižků důležitou větu Panny Marie nebo složit „barevné foto“ z této svatby. Na přilehlých skalách vyrůstaly domy a domečky z dřevěných kostek nebo z karet. Druhá varianta byla tak málo stabilní jako domy postavené na písku. Dětem to však vůbec nevadilo, stavění z karet je velmi bavilo. Z trosek těchto domečků si děti opravdu nic nedělaly, a to zvláště potom, co se zřítil i domeček otce Petra. Doufejme, že si děti z Biblických komnat odnesly ještě něco více než jen pamětní list s omalovánkou, poznávací a herní zážitky. Fotky z biblických komnat Druhým setkáním s Biblí bylo večerní divadelní představení Ezau a Jákob. (viz výše) EZAU A JÁKOB
Ilustrace
15. 11. 2014
Mimořádná sbírka talentů
MIMOŘÁDNÁ SBÍRKA TALENTŮ  v neděli 23. listopadu 2014  (nesbíráme peníze, ale schopnosti, nadání:-) Na příští neděli 23.listopadu 2014 vyhlašujeme mimořádnou sbírku talentů. Nebudeme sbírat peníze, i když i talenty byly měnou používanou v tehdejším Izraeli. Budeme sbírat Vaše schopnosti, nadání, které jsme od Pána všichni dostali, a kterými můžeme přispívat k životu naší farní rodiny na Křenové. Může to být např. upečení buchty, hra na nějaký hudební nástroj atd.   Konkrétně to bude vypadat takto. Na stolku máte lístky, na které můžete napsat v své talenty a schopnosti, kterými byste chtěli přispět k životu naší farnosti, Vaše jméno a kontakt na Vás (telefon/mail). Lístky si vezměte, prosím, domů, v klidu si je vyplňte a příští neděli je budeme sbírat. Vzít si je mohou úplně všichni i děti.  Talentů jsme dostali po různu. Takže bychom chtěli poprosit i ty z Vás, kteří už s něčím konkrétním přispívají tj. dělají např. květiny, vedou spolčo, vyučují náboženství, aby zkusili najít něco, čím by mohli přispět při této mimořádné sbírce. Vůbec nám nevadí, že se přihlásí třeba 20 lidí, že by chtěli upéct buchtu na farní kavárnu. Někdo z pastorační rady Vás bude postupně oslovovat, takže nebudete péct buchtu na první farní kavárnu, ale třeba na druhou nebo třetí. Nabídku svých talentů můžete posílat i na farní mail info(at)farnostkrenova.cz   P. Petr Polívka
Ilustrace
3. 11. 2014
Děti a Památka zesnulých
V neděli 2. listopadu jsme slavili při všech bohoslužbách Vzpomínku na všechny věrné zemřelé. Nejinak tomu bylo i v 9.30 při bohoslužbě pro rodiny s dětmi. Stává se často, že téma smrti je před dětmi tabuizováno. Avšak katecheze tento den byla pravým opakem. Nejprve se děti ocitly „na hřbitově“. Provázel je otec Petr s paní katechetkou. Společně přišli na to, co se na hřbitově dělá a proč. Děti objevily symbolický význam květin a hořících svíček. Dále bylo dětem přiblíženo tajemství slz i jejich osušování. Bůh nás má rád a chce osušit naše slzy. Ale potřebuje také naše ruce, náš soucit s druhými, naše umění řeči a úsměvu – skrze to vše Bůh lidem stírá jejich slzy. Děti slyšely o jednom zvyku vkládat do hrobu hrníček na slzy. Dojemný byl v katechezi i příběh jedné maminky, která byla tak strašně zasažená smrtí svého dítěte, že neustále plakala ve dne i v noci. Trvalo to už moc dlouho. Jednou v noci se jí zjevilo její zemřelé dítě a drželo hrníček přeplněný slzami a řeklo: „Jestli budeš, maminko, ještě dál tak strašně stále plakat, tak ten hrníček přeteče. Já jsem tady u Pána Ježíše moc šťastný a jediným mým smutkem je, když vidím tebe plakat. Prosím, zkus být také šťastná… kvůli mně a pro Pána Ježíše.“ Z katecheze už děti také ví, že za slzy se nemusíme stydět, že někdy je dobré se vyplakat, že oči, které se vypláčou, vidí lépe, že slzy mohou prorazit bariéry mlčení, nepochopení, že slzy smývají prach z našeho srdce. A že nám Pán utírá slzy tak dlouho, až v tom největším zármutku objevíme světlo, které zapalujeme i na hrobech našich blízkých. Přímluvy na této bohoslužbě pro rodiny s dětmi měly zvláštní slavnostní ráz. Děti při jejich čtení přinášely v obětním průvodu postupně různé symbolické dary, a to vše při působivém tichém podkresu varhanní hudby. Černé šátky připomínaly smutek hrobů. Prosili jsme s dětmi Pána, aby prozařoval všechny naše smutky, bolesti a trápení světlem své naděje. Hořící svíce jsou symbolem věčného života. Prosili jsme Pána za naše zemřelé, aby je přijal je do svého království. Květiny nám připomínají krásu nebe. Prosili jsme, ať se tam jednou všichni sejdeme. Hrníček na slzy nám připomněl, že nás Bůh má rád, ujímá se nás, utěšuje nás, touží setřít každou naši slzu. Kapesníky - ty bychom měli mít stále připravené. Ne pro sebe, ale pro druhé. Abychom jim dokázali být vždy nablízku a těšit je. S atlasem světa jsme s dětmi prosili o ukončení teroristické války v Sýrii a Iráku a za uprchlíky, které tento konflikt zbavil domova, práce či rodiny. Při přinášení sbírky zákonů jsme prosili o zodpovědné rozhodování pro naše zákonodárce, především v oblasti rodiny a školské legislativy. S přinášením stanov prosily děti také za novou farní ekonomickou radu, která byla v závěru této bohoslužby slavnostně uvedena do své služby slibem a předáním dekretů. S chlebem a vínem jsme tradičně prosili za celou naši farní rodinu, aby tu měl každý své místo a aby nám bylo spolu dobře. Tak snad se to všechno s pomocí Boží podaří.
Ilustrace
14. 10. 2014
Uvedení pastorační rady farnosti
   V neděli 12. října 2014 se v našem kostele při mši svaté v 9.30 událo historicky první uvedení nové pastorační rady farnosti do své služby. Otec Petr ve své promluvě vyjádřil přání, aby v naší farnosti mohla vznikat, růst a prohlubovat se hluboká přátelství, aby se tu nikdo necítil odstrčený a sám. Abychom byli ještě víc živým společenstvím, v němž by se lidé vzájemně poznávali a vnímali jako učedníci stejného Pána a jako bratři a sestry. Abychom mohli odcházet povzbuzeni a připraveni přijmout každodenní námahu a starosti. Aby lidé, kteří naši farnost navštíví, mohli jednou říci: Jen se podívejte, jak se milují! Dále pokračoval otec Petr v úvahách o pastorační radě farnosti. Je totiž potřeba, abychom o sobě navzájem věděli, abychom se více poznávali a více si mohli pomáhat a podporovat se. Nejdůležitější je, řekl ve své homilii také otec Petr, aby ve farním společenství mohl růst a prohlubovat se i náš vztah k našemu Pánu, aby on sám byl králem naší farnosti, aby nás spojoval a sjednocoval v názorech, představách i hodnotách. Abychom všichni mohli spolu s naší křenovskou Pannou Marií vztahovat naše ruce plné radosti i bolesti k Pánu, aby v nás probouzel ochotu ke smíření, abychom si dokázali naslouchat a vzájemně podávat ruce, aby v naší farnosti vládla upřímná touha po porozumění.  Ještě před ohláškami vyzval otec Petr všechny členy nové farní rady, aby předstoupili před obětní stůl ke slavnostnímu slibu a k převzetí dekretů. Položil jim otázku: „Chcete svědomitě plnit své poslání v pastorační radě a přispívat k růstu Božího království v naší farnosti?“ Pak přistupoval ke každému zvlášť a při podání rukou přijímal slib: „Ano, to slibuji. Kéž mi Bůh pomáhá.” Věkově mladší členové byli plní euforie a optimismu, což vyjadřovali zářivými úsměvy. Starší členové si už patrně uvědomovali vážnost situace a očekávanou tíhu odpovědnosti. Každopádně věřme, že to byl pro všechny požehnaný start pro dobrou práci v pastorační radě.  Členové pastorační rady budou pracovat ve všech oblastech potřebných pro optimální život farnosti (správa kostela, ekonomika, děti a katecheze, rodiny, mládež, senioři, hudba a zpěv, skauti a ministranti, technické záležitosti, provoz fary apod.). Lidé se mohou ve všech těchto záležitostech na jednotlivé členy farní rady s důvěrou obracet. Jejich seznam s fotkami a kontakty najdou na webových stránkách farnosti. Fotografie z uvedení pastorační rady
Ilustrace
23. 9. 2014
Skautský tábor 89. oddílu
Letní tábor lze právem považovat za vrchol celoroční činnosti každého skautského oddílu, a ne jinak je tomu v případě toho našeho. Ten letošní se konal v půli července na tábořišti u Žižkova pole na Vysočině, kde pravidelně táboříme již mnoho let. Strávili jsme dva týdny v těsném sepětí s přírodou – spali jsme v indiánských stanech tee-pee, učili se rozdělávat oheň, ošetřovat zranění, poznávat rostliny, pomáhat s přípravou jídla, pracovat se dřevem. Přesto jsme měli k dispozici veškerý komfort v podobě prostorné jídelny, plně vybavené kuchyně (kde nám kuchař s pomocí ostatních vařil samé dobroty), indiánské sauny nebo sprchy s horkou vodou. Zároveň jsme si užili spoustu zábavy při hrách a soutěžích, výletech, i jen tak při pobytu se svými kamarády. Z táborového programu zmíním také jeho duchovní část, která kromě nedělních výprav na bohoslužby do okolních vsí a dalších menších programů zahrnovala letos poprvé mši svatou přímo na našem tábořišti, kterou pro nás sloužila vzácná návštěva – otec Petr.   Součástí každého našeho tábora je celotáborová hra, která je stylizována do jednotného tématu s legendou, kostýmy a scénkami, a proplétá se celým táborovým programem. Na letošním táboře jsme se ve hře založené na filmu „Království nebeské“ stali na celý tábor rytíři, kteří se vydávají na křížovou výpravy do Svaté země. Kromě toho, že hra zaručila spoustu zábavy pro účastníky (a nutno dodat, že i pro nás vedoucí) měla i samostatný výchovný smysl. Účastníci tábora se snažili chovat pole rytířských ideálů, tedy čestně, zdvořile, odvážně apod. Zároveň se však učili toleranci k jiné kultuře a náboženství – v průběhu hry poznali, že se i mezi křesťanskými rytíři mohou nacházet fanatičtí násilníci, a naopak mezi muslimskými bojovníky čestní protivníci, se kterými je možné udržovat přes odlišné názory a vyznání vzájemný respekt. Toto poselství bylo završeno závěrečným uzavřením míru a společnou slavnostní hostinou.
Ilustrace
22. 9. 2014
Farní pouť „Střípky z mozaiky života sv. Zdislavy“
V sobotu 20. září nastal den naší dlouho očekávané farní poutě. Předpověď počasí hrozila odpoledními dešti a bouřkami, přesto byla nálada ve vlaku dost veselá. Bylo nás tolik, že jsme s přehledem zabrali celý vagón. Doprovázeli nás dva naši kněží – otec Petr a otec Zdeněk. Bujará nálada farních poutníků nepolevila, ani když okna vlaku zastřela hustá mlha. Po výstupu na nádraží v Ořechově jsme vytvořili společně opravdu velký komunitní kruh, ve kterém jsme začali pouť modlitbou a požehnáním. Svatá hora je mimořádné místo. Pojmenování „Svatá“ pochází s největší pravděpodobností z dob cyrilometodějských misií. Snad právě odtud ponejprv v tomto kraji zaznělo slovo Boží z úst věrozvěstů nebo jejich učedníků. Je to zároveň poutní místo spojené se svatou Zdislavou, nacházející se mezi obcemi Kadolec, Heřmanov a Ořechov. Svatá Zdislava, která se narodila v nedalekém Křižanově a měla ráda přírodu a poustevničení, se sem ráda a často chodívala modlit. Pouť jsme proto obětovali za rodiny a zvlášť za naši farní rodinu. Putováním nás provázely „Střípky z mozaiky života svaté Zdislavy“. Bylo to deset zastavení v průběhu cesty, při nichž jsme mohli nahlédnout do některých okamžiků života této světice, zahrát si tematické hry, zasoutěžit si, něco si vyzkoušet nebo si vytvořit. Polední modlitbu pak při zvukové kulise šumějícího lesa vedl opět otec Zdeněk. To už sluníčko naplno svítilo a hřálo. Mladší poutníky nejvíce bavilo přenášení nemocných, honička se šátky (uzdravování), vedení nevidomých (prohlédnutí slepých), společná šňůra všech se zavázanýma očima (zde jsme v délce a počtu udělali určitě rekord), sbírání bylinek a míchání lektvarů, hledání šperkovnice paní Zdislavy z Lemberka (zřeknutí se všech ozdob krášlících hradní paní), chůze nerozdělitelných (manželství), hledání členů rodiny, ze které sv. Zdislava pocházela. Téměř všichni poutníci (bez rozdílu věku) si vyzkoušeli chůzi nevidomých, hod špejlí (stavba kostela a špitálu) a zahánění strachu. Kousek pod vrcholem si každý vytvořili z větví svůj kříž, do kterého si promítl své bolesti, problémy, obavy, nejistoty, smutky a strachy. Všechno to těžké jsme po vzoru sv. Zdislavy přinesli na vrchol, kde nám při mši svaté otec Petr naše kříže požehnal a mohli jsme je symbolicky vložit do Božích rukou a Jeho vůle. Tato bohoslužba (sloužená otcem Petrem a otcem Zdeňkem) na vrcholu Svaté hory, kde se nachází působivý altánek se sochou sv. Zdislavy, se stala pro nás největším a nezapomenutelným prožitkem. Bylo nás více, protože se přidali další farníci, kteří přišli od aut z Kadolce. I při zpáteční cestě nám počasí přálo a mohli jsme se sytit kouzlem vysočinské krajiny. První kapky deště nás zastihly až těsně před nástupem do večerního vlaku. Ale to už jsme byli v bezpečí. Bohu díky! Všude dokola totiž hustě pršelo. Vlak si to mířil nezadržitelně k Brnu a vagón našich farních poutníků byl nejhlučnější a nejveselejší z celé soupravy. Fotografie z poutě Momentky z poutě Svatá hora z různých úhlů Co ještě neuniklo našim kamerám:-)
Ilustrace
27. 8. 2014
Farní tábor „Po stopách Adama a Evy“ v Lovčicích u Kyjova
   V sobotu 16. 8. jsme se sešli na hlavním nádraží a vlakem odjeli do Jestřabic, směrem na Kyjov. Odtud jsme pokračovali 6 km po modré značce, která nás dovedla do Lovčic. Ubytovali jsme se na zdejší faře. Celkem nás bylo 18, z toho 10 dětí a 8 vedoucích. V den příjezdu byly děti rozděleny do dvou skupin. Jedna skupina si zvolila jméno „Farníci“, druhá se pojmenovala „Jožkogang“. Obě družiny představovaly Izraelity, kteří se vydali ve stopách Adama a Evy biblickými dějinami. Každý den čekalo děti setkání s nějakou biblickou postavou. V sobotu se setkali s Adamem a Evou a také se Židem, který jim dal první peníze – šekely. Děti je během pobytu dostávaly za splněné úkoly nebo třeba za úklid. Každý kdo zlobil, o ně ale velmi rychle přišel. Všichni Izraelité dostali i pásek, na který si každý den přišívali drobné upomínky od postav, s nimiž se setkali. Těmto upomínkám jsme říkali „izraelky“ a byly vyrobené obvykle z papíru. První izraelkou bylo jablko. Večer probíhalo vyhodnocení her a každá skupina získala nějaké body. Jeden bod znamenal jednu „stopu“ do mapy. Každý den jsme také završili společnou modlitbou a den první navíc táborákem.   V neděli ráno nás probudila zvučná píseň a my vyběhli na rozcvičku do ranní rosy. Pak úklid, hygiena, snídaně. V 9:00 jsme šli do místního kostela na mši, kterou sloužil otec Petr. Pak už nás očekával Noe se svými úkoly. Nejdřív si každá družina postavila archu z papírových ruliček a krabiček, potom do ní hledala zvířata. Večer jsme obě archy spustili na vodu. Obě plavidla byly plavby schopné, tedy alespoň na pár minut. Noe nás naučil vytrvalosti a obdaroval nás izraelkou ve tvaru archy. Po večeři nás čekalo překvapení – první židovský obchůdek. Každý, kdo měl nějaké šekely, si mohl nakoupit nějakou mlsotu, např. popcorn.   V pondělí jsme se potkali s Abrahámem, který nás učil poslušnosti. Děti se proměnily ve slepé ovce, které musí následovat hlas svého ovčáka, aby našly ohradu. Odpoledne jsme se šli osvěžit do nedalekého rybníka.     Úterý proběhlo pod velením Davida, který nás měl naučit mazanosti. Dopoledne malí izraelité plnili úkoly na louce a v lese. A přestože pršelo, všichni došli do cíle. Pak na děti čekal zápas s medvědem (přetahování). Nejvíc se jim ale líbil souboj s Goliášem, protože se mohly trefovat míčky přímo do Goliáše, kterého ztělesnil Pepa. V poslední hře museli všichni prokázat svou mazanost a obelstít Saula. Úkolem všech dětí bylo posbírat z blízkosti Saula drobné předměty tak, aby si toho Saul nevšiml. Večer jsme se zúčastnili mše svaté v kostele. Ve středu jsme vyrazili na výlet s Jonášem. Sotva jsme vyšli, potkali jsme zdejšího farníka, který nás pozval na návštěvu svého stavení. Ukázal nám své dva koně, psa Luckyho a poštolku. Na rozloučenou nám věnoval několik rajčat a ještě nás kus cesty doprovodil. Příběh z Jonášova života nás poučil o tom, jak být spravedliví a dnešní výlet nás zase naučil, že i cesta může být cíl. Přestože se nám výlet nečekaně prodloužil, nepropadli jsme zoufalství. V závěru cesty se ukázalo, že některým z nás ještě zbývají síly i na závěrečný běh. Zpět na faru jsme došli až navečer, a výlet jsme ukončili společnou bohoslužbou v zahradě. Po večeři měly děti možnost utratit další šekely v židovské kavárničce.   Ve čtvrtek nás provázel prorok Izajáš. Snažil se nás naučit, jak být pevný ve svých zásadách. A taky si pro děti připravil nějaké hry. Jednou z nich bylo plnění různých úkolů, na které měla pouze minutu času (udělat 50 dřepů, vyluštit křížovku, uhádnout hádanky, složit papírovou lodičku apod.). Odpoledne šly děti na přírodovědnou procházku, kde poznávaly různé rostliny a stromy. Následoval krátký přírodovědný kvíz, kde naprosto suverénně zvítězili členové Jožkogangu. Večer jsme všichni opékali špekáčky a veselili se u táboráku.   V pátek dopoledne jsme se vydali na prohlídku místní kapličky a kostela s oním farníkem, kterého jsme poznali ve středu. Byl to velmi zajímavý výklad. Lovčický kostel je velmi pěkný, plný světla a uvnitř skrývá krásné mozaiky. Odpoledne nás učila odvaze královna Ester. Každý z Izraelitů měl dokázat svoji odvahu splněním alespoň jednoho úkolu: vypít neznámý nápoj, najít cizí předmět v kyblíku s neznámým obsahem a jít potmě do sklepa. Ukázalo se, že máme mezi sebou samé odvážlivce, protože všichni splnili všechny tři úkoly. Přímo od královny Ester jsme vyšli do Jeruzaléma, cíle naší cesty. Úkolem všech Izraelitů bylo společnými silami obnovit zničený Šalamounův chrám. Nejdříve našli v lese místo vhodné pro stavbu chrámu. Zatímco někteří hledali plán, popis a vybavení chrámu, stavěli jiní jeho půdorys z větví. A další zase luštili text modlitby. Nakonec jsme všichni zapálili svíčky a pomodlili se vyluštěnou modlitbu. Cesta Izraelitů byla u konce. Večer jsme se zúčastnili v kostele naší poslední mše svaté, kde jsme se rozloučili s lovčickými farníky.  Pak jsme šli zpět na faru, kde na nás místo obvyklé večeře čekala izraelská restaurace. Děti se usadily ke čtyřem stolům, na každém z nich byl jídelní lístek. Polovina jídel byla zadarmo (to byl dar od tzv. izraelské rady), ostatní bylo možné koupit za nastřádané šekely. Nabídka byla velmi pestrá (krupičná kaše, palačinky, pudink, buchty,….) a obsluha z řad vedoucích a kuchařů měla co dělat, aby uspokojila náročnou klientelu. Po večeři následovala krátká zdravotní procházka a nakonec vyhlášení vítězů, rozdávání diplomů a odměn. Do cíle cesty – Jeruzaléma - došli všichni. Jožkogang měl ale přece jenom o nějaký ten bodík navíc, takže jeho členové měli právo jít si pro odměny jako první.    V sobotu jsme rychle sbalili kufry a batohy, uklidili faru a vyrazili do Jestřabic na vlak. V průběhu tábora se utvořilo pěkné společenství kamarádů a tak se nám neodjíždělo snadno. Celý letošní tábor zakončila mše svatá v našem kostele na Křenové.
Předchozí měsíc  Říjen 2025  Následující měsíc
PO ÚT ST ČT SO NE
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31